Uran se tu od počátku devadesátých let netěží, zato je tu božský klid, pohádkový výhled do kraje a hlavně ideální prostředí pro truhlárnu.
„Nemáme sousedy, kteří by si mohli stěžovat na hluk,“ říká Jaroslav Bednář. Vstup do dolu připomíná už jen zrezivělý poklop obehnaný drátěným plotem opatřený varovnou cedulkou zákaz vstupu. S partnerkou tu tak trochu na konci světa vychovávají potomky.
O jejich zdraví se neobávají. „Když jsme se před lety nastěhovali a začali si to tu opravovat, měli jsme rok v baráku dozimetr. Výsledek byl výborný. Nic se nenaměřilo. To dole ve vsi, v Pucově, mají vysoké hodnoty radonu díky přirozenému přírodnímu prostředí,“ říká pan Jaroslav.
Bednářovi mají smysl pro humor. Když sem čas od času zbloudí zvědavý cyklista, neopomenou se ho lehce pozeptat, jestli se nebojí o zdraví, když zajíždí k uranovému dolu. „Zpravidla pak úplně vyřízený velkou rychlostí mizí,“ smějí se.
Přece jen jedny sousedy tu mají. Několikačlennou obsluhu čističky důlních vod. Šachty jsou totiž zčásti zasypané a zatopené. Voda, která z dolu vytéká, obsahuje železo a mangan, před vpuštěním do potoku Jasinka musí projít filtry. Když v roce 1991 končila těžba uranu u Pucova, zůstal pod zemí také vláček. Proto prý ta železitá voda. „Když chlapi pustí technologii, je to zvuk podobný mořskému příboji. Docela idyla, jsme jak u moře,“ přidávají další střípek do mozaiky Bednářovi.
Haldy z dolu většinou prošly rekultivací, dnes je na nich mladý jehličnatý les. V něm jsou na několika místech oplocené pozemky s cedulkou – poddolováno. To jsou propadající se větrací šachty.
Milan Večeřa z Pucova dobýval od šedesátých let uran v dole Zadní Chodov u Mariánských lázní. Pak rubal uhlí u Rosic a hornickou kariéru završil na dole Pucov. „Surovina se vozila na vlakové nádraží do Kralic, odtud po železnici putovala na zpracování loužením v kyselině sírové do jihočeských Mydlovar. Na dole dělalo do padesáti lidí, já tam nakonec pracoval jako strojník. Zaměstnanci, to byli chlapi z Třebíče, z Brněnska i tady z okolí. Rád na to vzpomínám. Je škoda, že to tu zavřeli, přece jen jde o důležitou strategickou surovinu,“ posteskl si pamětník.
