„Naše škola jako jedna z posledních škol v kraji Vysočina vyučení v oboru krejčí nabízela ještě loni, ale již se nikdo nepřihlásil. Letos absolvují poslední žáci a od příštího roku tento obor utlumujeme,“ okomentovala situaci ředitelka školy Libuše Kolářová.


Není to žádná náhlá událost. Zájem o učební obor krejčí klesá již od devadesátých let. „To souvisí s celkovou restrukturalizací školského systému a také se změnou hospodářské situace v zemi,“ dodala Kolářová.


Nezájem o učební obor krejčí není záležitost pouze Třebíčska a Vysočiny, ale celé České republiky. A do budoucna se to nemusí týkat jen švadlen. Zájem o učební obory klesá obecně.


„Ve vzdělávání je dnes kladen důraz na vzdělávání maturitní a nabídka ze strany středních škol již převyšuje poptávku ze strany žáků základních škol. Většina rodičů chce pro své děti maturitu, a ne vyučení,“ vysvětlila ředitelka.


Zájem o místa není


Důvodem nezájmu rozhodně není nemožnost uplatnění na trhu práce, ale spíše náročná práce, mnohde pouze za minimální mzdu. „Tato místa patří k dlouhodobě neobsaditelným,“ potvrdil Ivan Mužík z Úřadu práce v Třebíči.


„Šila jsem rok a půl, protože jsem nesehnala nic ve svém oboru. Nejen, že to je práce velmi špatně placená, ale zároveň u toho trpí krční páteř,“ popsala práci třicetiletá švadlena z Třebíče.


„Já jsem skončila se zády u doktora,“ dodala její dvacetiletá kolegyně, která se v oboru vyučila, ale kvůli zdravotním problémům v něm pracovala jen krátce.


V celém textilním průmyslu panuje velmi silná konkurence, takže na mzdy příliš mnoho prostředků zaměstnavatelům nezbývá, pokud chtějí firmu udržet.
„Dovoz levného textilu z Asie postupně ochromil náš textilní průmysl a začaly klesat výdělky,“ popsala situaci ředitelka Kolářová.


Přitom práce švadleny byla před revolucí poměrně běžná. „Bylo normální, že ženské pracovaly jako šičky. Nikdo to tehdy nepovažoval za podřadnou práci nebo nesnesitelnou dřinu,“ vrací se ve vzpomínkách ke svému zaměstnání paní Ivana Prudká, která pracovala jako švadlena čtyřicet let.