„K ruce mám sice sadu základních šesti dlátek, přesto nejraději všechno vyřezávám jedním nožíkem. Dlátka nikomu nepůjčuji,“ tvrdí rezolutně skromná drobná dívka.


Carvingu, tedy vyřezávání z ovoce, se s nadšením věnuje ve chvílích volna. „Když mě někdo ze známých osloví, vždycky pro něj ráda něco ozdobného vytvořím,“ vypráví držitelka zlatého poháru z letošní carvingové soutěže Junior show v Třebíči a také poháru za třetí místo na srpnovém Evropském melounovém festivalu v Liberci.


Na evropské soutěži se před ní umístila jen Ruska a Ondřej Michal z Ústí nad Labem. Mimo to obdržela na téže soutěži i tři stříbrné medaile ve třech kategoriích.


Pod rukama Elišky Vostalové vznikají jako mávnutím proutku detailně vypracovaní motýlci z melounové kůry či květy růží z řepy. Výtvarné nadání je u ní znát. Malování, kreslení ji lákalo už na základní škole. „Bavila mě i keramika,“ říká.


Ráda vyrábí zvířata z korálků. Prostorové rozvržení modelu je na carvingu kromě samozřejmé zručnosti v zacházení s nožíkem a dlátky nezbytné. „Komisaři dávají důraz také na originalitu. Rozhoduje i to, jak jsou vyřezané květy vhodně doplněné zelení. Nutná je preciznost a dokonalost řezu,“ popsala podmínky pro soutěžící v carvingu Eliščina učitelka Jarmila Necidová.

Novému koníčku nadějné studentky fandí i její rodina. „Začali jsme na zahradě pěstovat dýně. Tatínek pro mne ve volném čase vytváří výtvarné návrhy modelů pro carving,“ přiznala s úsměvem dlouhovlasá Eliška, nejmladší ze tří sester Vostalových. Dědičné sklony má zřejmě zčásti i od maminky, jež se věnovala cukrářství.


Eliška se k uměleckému vyřezávání z ovoce a zeleniny dostala teprve loni na podzim, v začátku studia na třebíčské hotelové škole. Tam se jí zalíbilo na kurzech carvingu. Na školní vánoční výstavě se prý přiučila několika fíglům od bývalého úspěšného reprezentanta školy.


Talentovanou studentku třebíčské hotelovky nejvíce baví praktické předměty. Díky zapojení její školy do projektu Leonardo da Vinci absolvovala na jaře třítýdenní praxi ve Švédsku. „Okoukli jsme některé švédské pokrmy, naučili se typický moučník – skořicové šneky. Skvěle tam připravují rybí pokrmy,“ komentovala.


Carvingu se vzdát nehodlá. „Příští rok bych ráda zaútočila na nejvyšší mety na Junior show v Třebíči,“ neskrývá odvahu. Zdokonalování bude pilovat už na podzim na dalším kurzu carvingu.