Na setkání se uplynulé úterý sjela mládež ze škol: Europa-Berufsschule z Weidenu z Německa, Srednja škola Ljudovita Gaja z chorvatské Oroslavje, SPŠS Spišská Nová Ves ze Slovenska, Colegiul tehnic de vest z rumunského Temešváru.


„Kromě spousty společných aktivit pracují na společném objektu, poháněném fotovoltaickým článkem. Dílo symbolizuje strom mládí a každá ze škol se na něm podílí svým řemeslným umem a dovednostmi. Naše třebíčská škola zpracovává kovářskou část, Němci pracují na fotovoltaické části, Slováci vyrábějí elektrickou část a podstavec, Chorvati zajišťují gravírovací a grafické úpravy, kompletaci si vzali za své Rumuni,“ popsal Jaroslav Donutil, ředitel hostitelské Střední školy řemesel Třebíč.


„Nejdůležitější, co převyšuje všechno ostatní, je setkávání mládeže i kantorů a vzájemná přátelství,“ vysvětlil ředitel.


„Projekt začal na podzim roku 2008 a ukončen bude v červnu letošního roku. Jde o projekt Evropské komise pro odborné školy a je podpořen částkou dvaceti tisíc eur,“ upřesnil Martin Kraus z weidenské střední školy v Německu. „Původní idea vznikla u nás ve škole v Německu. Přemýšleli jsme, že máme kamery a přístroje, a bylo by dobré pro ně využívat solární energii. S myšlenkou spojit vše v projekt přišel kolega Peter Zillich,“ poznamenal Kraus, organizátorská duše projektu.


Učíme se navzájem


„Známe se už osobně a je to příjemné. Například ke mně přijeli na návštěvu na mé narozeniny. Vzájemně se od sebe učíme řeč toho druhého,“ dokreslil učitel Pavel Kučírek své osobní zkušenosti.


V rámci projektu vytvořila německá škola solární panely, které byly instalovány na střechu domu v Pentlingu na předměstí Regensburgu v Německu, kde bydlel papež. „Za tenhle projekt jsem rád. Našel jsem si tu přátele a doufám, že budeme udržovat kontatky i nadále,“ prozradil Tobias Arnold z Německa. Matija Borošak z Chorvatska je automechanik a na spřátelené třebíčské škole jej zaujalo vybavení téhož oboru. Jeho kolega Cristi Ristin z Rumunska si pochvaloval: „Škola je tu skvělá, mám tu přátele - možná je jich pět až deset.“


Otmar Lamich z třebíčské školy zdůraznil: „Pro mě bylo prioritní zdokonalit se v jazyce a poznat nové lidi. Řadu zajímavých rozdílů jsem se dozvěděl o německém školství.“


Roman Bobor ze Slovenska se zamýšlel: „Zdejší škola má lepší vybavení pro praktické vyučování, naopak u nás máme větší počítačové vybavení. Jinak rozdíly nevidím.“