Světově úspěšná Romana Divišová stříhá psy v Třebíči i v Praze. Životní úspěch přišel v Las Vegas

„Hodně velký úspěch pro mě znamená čtvrté místo z amerického Las Vegas,“ sdělila sympatická třebíčská rodačka. Soutěž pravidelně vyhlašuje firma Oster z USA, která je jedničkou ve výrobě střihacího náčiní a pomůcek. A tohle klání je jakési mistrovství světa. Romana je ale i dvojnásobnou šampionkou v Evropě.

A jaká byla její cesta k úspěchům?

„Na počátku, před čtrnácti lety, jsem si pořídila psa a potřebovala ho ostříhat. Nebylo kde, a tak jsem se vlastně seznámila s oborem, začala jsem si ho stříhat sama,“ říká s úsměvem mladá žena, která původně studovala ekonomii na vysoké škole. Dnes má salon v Třebíči i v Praze a zákazníci se jen hrnou.

Nestříhá se strojkem, ale různými typy nůžek,“ nastínila šampionka. Kvalitní výbava může stát i několik desítek tisíc, Divišová si svoje náčiní nechává brousit v Německu, přímo u renomovaného výrobce. „Je to dražší, ale déle pak drží ostří,“ vysvětluje.

Jak říká, nechápe lidi, kteří si pořídí zvíře s bujnou srstí a pak o něj nedbají. Vůbec si podle ní neuvědomují, že pes trpí, pokud se o něj majitel v tomto směru nestará. Často pak kůže vypadá tak, že zralá na zákrok veterináře. Lidé, kteří tuto práci dělají na profesionální úrovni, musejí být nejen manuálně zruční, ale zároveň mít cit pro výtvarné ztvárnění: „Ono to není jen tak. Řekne se ostříhat psa, ale i psovi můžete vizuálně uškodit či mu pomoci,“ říká Divišová. Před samotným střihem ještě psa vykoupe, ostříhá mu drápky a vyčistí uši.

K věci patří také kosmetika. Kudrnatí čtyřnozí kamarádi potřebují jinou péči než ti, kteří mají hladkou srst. Šampon dělá padesát procent výsledku. Psí oblečky, které nezasvěcenému mohou připadat směšné, podle odbornice smysl mají – pes po návratu z vycházky nevyžaduje takovou péči.

„Dva roky jsem žila a pracovala ve Spojených státech. Naučila jsem se dobře anglicky. Pomáhá mi to nejen při komunikaci se zahraničními zákazníky v Praze, ale i se psy. Jsou totiž zvyklí na pokyny v jazyce svého pána,“ objasnila Divišová. Stříhání psů se jí stalo prací, koníčkem i životním stylem: „Tím, že mám pravidelně úspěchy na mezinárodních soutěžích, jsem zvána i do poroty. A samozřejmě se účastním jako lektorka odborných seminářů po celé Evropě.“ Střihači psů se mezi sebou znají, fungují jako velká rodina. „Hodně si cením třeba nedávné účasti na soutěži v Anglii, za čtrnáct dní jedu do Německa. Dřina i čas, který svému oboru věnuji, se mi cestováním a poznáváním světa bohatě vrací,“ uzavírá tato sympatická Třebíčanka.