Skupina si dala české jméno Štěstí a tuzemskou dechovku si natolik oblíbila, že ji hraje nejen ve své vlasti, ale také velmi často přijíždí do Česka. Členové souboru žijí dvacet kilometrů od hranic s Německem. Společně vystupují šest let. „Všechno jsou to Holanďani, jen zpěváky si pro náš festival vypůjčili české, aby byli více propojení s publikem. Oni tento náš folklor zkrátka milují. Poznali ho, když naše dechovky vystupovaly u nich," poznamenal hlavní pořadatel festivalu.

Rozpoznat rozdíl mezi projevem tradiční české dechové hudby a té holandské je podle Miroslava Kratochvíla téměř nemožné. Odhalí ho prý jen zkušení muzikanti. „My to máme v sobě, máme pro takovou muziku srdíčko, oni do toho musejí dávat o to víc umu. Muzikanti to jsou ale úžasní, neměl bych to říkat, ale často jsou lepší než ti z Čech a z Moravy," řekl syn zakladatele festivalu.

Také Túfaranka

Kromě holandského Štěstí se na něm představila Dubňanka z Dolních Dubňan, Šohajka, Krajanka, Jižani, velmi oblíbená Túfaranka 
a také Drietomanka ze Slovenska. Hlavní plocha zimního stadionu byla v sobotu odpoledne téměř plná lidí. Někteří stáli i za mantinely nebo na tribunách.

Mít dechovkářský festival venku zůstalo pro letošní 
26. ročník pouze přáním. „V letním kině, kde jsme to dřív pořádali, se vykácelo několik starých stromů a už tam není takový stín jako býval. Zimní stadion je jistota před přílišným horkem i před deštěm, i když vím, že nejlepší ročníky byly venku. Pro nás nadšence, kteří tyhle festivaly děláme víc pro dobrý pocit než pro peníze, by to bylo náročné chystat zároveň v letním kině a na stadionu a rozhodnout se až v poslední chvíli před festivalem podle počasí. Proto jsme pro letošek zvolili jistotu," vysvětlil Kratochvíl.

Na svátky dechové hudby vzpomínal Antonín Houzar 
z Benetic: „Byl jsem na všech ročnících a venkovním se nic nevyrovná. Ale ani tady na stadionu to není špatné."