Tím prvním jsou takzvaná Kuřátka pro děti od 3 do 12 let. „Tam je péče zaměřená na pohybovou rehabilitaci, pomoc s rozvojem řeči a nácvik základních dovedností jako je oblékání se, přijímání potravy, získávání hygienických návyků a dalších dovedností. U více postižených dětí se jedná i o pečovatelskou péči,“ popsal jeho funkci ředitel stacionáře Karel Halačka.
Druhé oddělení pro mládež a dospělé s názvem „Medvědi“ je zaměřeno na vytváření základních pracovních dovedností. „Ale je to samozřejmě hodně individuální, podle postižení klienta,“ dodal Halačka.
Klienti se zde učí přípravě jednotlivých jídel v malé kuchyňce. K dispozici mají dílny pro práci se dřevem, keramickou, smaltovací, výtvarnou a šicí.
„Máme tu i malou tělocvičnu, protože problémem některých hůře pohyblivých je i obezita, a relaxační místnost pro ty, kteří se potřebují zklidnit,“ vyjmenoval další možnosti Halačka.
Pohybovat na veřejnosti se klienti učí na dopravním hřišti, které je vybudováno na zahradě kolem budovy stacionáře.
„Já mám nejradši dřevodílnu,“ hlásil jeden z klientů při dnu otevřených dveří, jenž je jen jednou z akcí, do kterých stacionář zapojuje veřejnost.
„Zájem veřejnosti tady je. Mám pocit, že akcemi, které děláme, jsme u lidí poměrně dobře zapsáni,“ pochvaluje si Halačka a dodává: „My máme filozofii, že se snažíme o komplexní rehabilitaci. Nejde nám jen o pohybovou a logopedickou, ale i o dovednosti pracovní a sociální – umění navodit kontakt, zvládat situace jako je nákup či oběd v restauraci. Jde nám o komplexní přístup, aby si díky němu svůj život zkvalitnili.
Peníze na vybavení stacionář získává především díky sponzorům přes nadační fond Žijí s námi. Díky penězům mohli zakoupit rehabilitační pomůcky, keramickou pec, vybavení do dřevodílny, mikrobus, kterým sváží klienty a spoustu dalších věcí.
„Vedle nadačního fondu máme občanské sdružení rodičů a zaměstnanců stacionáře, které se jmenuje Porozumění. Přes toto sdružení sháníme peníze a pořádáme menší akce, jako jsou různé výlety. S jejich podporou jsme například nedávno nakoupili trička. Abychom, když se pořádají sportovní akce, měli jednotné dresy,“ řekl Halačka.