VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Špičkové cyklostezky se vyplatí. Rakousko to ví

Dolní Vilémovice/Pasov - Moje cesta na kole z Dolních Vilémovic do Londýna pokračuje dále na západ. Projel jsem údolí Wachau, o kterém jsem psal minule, a následně se zastavil v Melku.

26.6.2012
SDÍLEJ:

Rakousko-německá hranice u PasovaFoto: Milan Krčmář

Ten je známý svým barokním klášterem. Možná jste tam taky byli nádherná stavba, která se vypíná na pravém břehu Dunaje. Povinná zastávka, jak pro turisty s automobilem, tak s kolem. Ti to mají ovšem těžší. Cyklostezka se vine vzhůru do kopce, cyklista musí překonat výškový rozdíl několika desítek metrů… Aby nakonec zjistil, že ke klášteru přijíždí seshora a navíc, že kolo musí nechat na parkovišti DOLE. A dolů pod klášter ho vede cesta, na které je občas nějaký ten schod. Cyklistovi rve srdce, když svého miláčka vede dolů a jen slyší, jak velociped protestuje skřípáním a vrzáním. Nicméně procházka po klášteru a starém městě stojí za to, rozhodně ji doporučuji.

Schody smrti

Návštěva Melku je ryze dobrovolná záležitost, na další místo bych ale povinně nahnal všechny, pro které je 2. sv. válka jen dávná minulost. Tam, kam jsem zavítal po Melku, to rozhodně minulost není.

Mauthausen. Už samo to jméno vyvolává v člověku hrůzu. Bývalý koncentrační tábor. Svědek zvěrstev, kterých se nacisté dopouštěli na nevinných lidech. Zahynulo jich zde 44 tisíc, včetně příbuzných Jana Kubiše, značná část na tzv. Schodech smrti. Ve zdejším kamenolomu totiž vězni nosili až padesátikilogramové balvany po 186 schodech. Ve třicetistupňovém parnu jsem si zkusil trasu projít jen tak nalehko. Na stém schodu jsem se musel vydýchat a to jsem na rozdíl od podvyživených vězňů v plné síle. Teprve na místě pochopíte tu hrůzu, jaká zde asi panovala. Bohužel docházelo i k dominovému efektu, kdy se vězeň nahoře vyčerpáním zhroutil a strhl dolů vězně pod sebou. Stovky a tisíce mrtvých kvůli nesmyslné práci a ještě nesmyslnější ideologii.

Noc v bouřce

Ale abych nemluvil jen na vážné téma. Jedu do Anglie, a tak zaveďme řeč na počasí.

Přiznám se, že mám rád déšť. A ještě víc než déšť mám rád bouřky. S radostí pozoruji klikatící se blesky a bouchající hromy a těžké kapky rachotící o parapet. Za oknem je to skvělý pohled, zvlášť pokud máte v jedné ruce hrnek s horkým čajem a v druhé nějakou pěknou knihu, kterou se v tomto psím počasí chystáte číst.

Trochu jiný pocit z bouřek mám, když je zažívám takříkajíc na vlastní kůži. To si takhle k večeru jedu někde mezi Lincem a Pasovem a říkám si: „Dneska je pěkně, budu spát pod širákem." A tak najdu prima lavičku s výhledem na Dunaj a že si udělám večeři a pak se někde uvelebím se spacákem. Když najednou slyším zprvu slabé a později silnější šumění, které se najednou zhmotní v kapky bubnující do mého ešusu. Horem pádem vytahuji celtu, házím ji přes sebe a kolo, no a že těch pár minut, než se to přežene, nějak přečkám. Jenže zanedlouho je z pár minut hodina a z mé polohy vsedě je už dávno poloha vleže. Déšť neustává, od blesků je světlo jako ve dne a lavička se stala mojí noclehárnou. Musím ale říct, že si vedla skvěle. Nejenže se mi na ní podařilo usnout, ale dokonce se mi i něco zdálo. V půli noci jsem se sice probudil zimou, ale vklouzl jsem do spacáku, který jsem měl do té doby pod hlavou (nechtěl jsem, aby navlhl, ale změnil jsem názor poté, co mě začalo zimou píchat v šíji lepší navlhlý spacák než zaskočený nerv), a už bylo zase dobře.

Ráno jsem se probudil rozlámaný, ale spokojený, jak se mi podařilo na bouřku vyzrát. „Ještěže jsme celá naše rodina takoví čundráci a podobná situace nás nemůže rozházet," říkám si s úsměvem na rtech, když odjíždím od zcela suché lavičky.

A pak, asi po dvou stech metrech, míjím nějakou lesáckou boudu s ohromnou krytou verandou, na kterou by se kromě mě vešlo dalších deset cyklistů i s koly.

Město dopravního šílence

Pasov. Město historie, město tří řek, město mnoha památek. Taková a snad i jiná přízviska má toto sídlo stojící téměř na rakousko-německé hranici. Já sem dorazil 21. června a pro sebe jsem si ho nazval městem dopravního šílence. Ano, město je to opravdu krásné, zvláště jeho stará část, kde se stékají hned tři velké řeky. Dunaj zde nabírá vodu z Innu, ženoucího se sem z alpských výšin, a Ilsu, který sem spokojeně teče z česko-německého pomezí. Ovšem jak si má člověk tu krásu vychutnat, když musí neustále uskakovat před jedoucími auty? Do starého města totiž může přijet asi každý bez povolení, díky čemuž zde panuje zmatek jak v italských městečkách. Tam je na to však člověk tak nějak zvyklý, k nim se to hodí, ale že by něco takového čekal v pořádkumilovném Německu, to asi ne. O šířce pasovských chodníků se nedá ani mluvit, a tak lidé ve starém městě courají po silnici, mezi nimi kličkují auta a také cyklisté, kteří zde sice mají vyznačeny pruhy, ale tak nesmyslně (a pokud možno přes ty největší kočičí hlavy), že jakýkoli pokus o jízdu na kole skončí po deseti metrech. Člověk, který zde měl na starost generel dopravy, už nejspíš sedí v nějaké úhledně vypolstrované místnosti oblečen do svěrací kazajky.

Je to tedy upozornění i pro nás, milí čtenáři pokud by se snad ve vašem okolí našel nějaký vykuk, který by tvrdil, že omezení dopravy v historických částech měst je diskriminační, pak ho pořádně zliskejte bejkovcem, nakopejte do biskupa, narazte na kůl, zkrátka cokoli, aby hezky rychle změnil názor. A pokud by snad žádná z těchto metod nezabrala, tak mu zaplaťte jízdenku do Pasova a vezměte ho do staré čtvrti. Až bude popáté uskakovat před autem, jsem si jist, že se mu v hlavičce rozsvítí.

Tolerantní řidiči

Na Německu se mi líbí, že jsou zde velmi tolerantní řidiči. Když člověk jede po silnici, míjí ho z velmi uctivé vzdálenosti, nebo za ním jedou tak dlouho, dokud nemají opravdu dobrý výhled. Nikomu nevadí, že se za cyklistou vytvoří dlouhý štrúdl aut, žádné troubení či zběsilé předjíždění jako u nás se zde nekoná. V Degensdorfu se mi dokonce stalo, že na cyklostezce stál náklaďák. Nu, přihodit se to může, zřejmě se zde něco opravovalo a je jasné, že tak velké auto nemohli píchnout doprostřed ulice. Takže jsem za ním zastavil s tím, že jej obejdu po silnici ovšem s předpokladem, že počkám, až všechno přejede, je zde totiž velmi velký provoz. Nestojím ani dvě vteřiny a už vidím, jak auto jedoucí po silnici zastavuje a jeho řidička na mě přátelsky kyne, ať jdu, že počká. Tak trochu nejistě naznačuji, že ne, že jí dávám přednost a že nechci zdržovat a ona zase posunky a s úsměvem ukazuje „Jen běž, však v klidu, ne?". Tak jsem na ni s povděkem mávl, náklaďák objel a ještě na cyklostezce si s onou dámou vyměnil zamávání. Během několika vteřin se kolem mě přehnalo asi dvacet aut, která předtím čekala, než se svým pomalým strojem objedu překážku.

Co se mi naopak na Německu nelíbí, je úroveň zdejších cyklostezek. Abyste rozuměli, ona není vyloženě špatná, jako spíše chaotická. Nicméně co do kvality se stejně nedá srovnat se sousedním Rakouskem a troufám si tvrdit, že i mnohé naše cyklostezky ty německé předčí.

Problém je v tom, že Němci vedou hlavní cyklostezky pokud možno co nejblíže vodě a co nejdále od hlavních cest. To by nebylo špatné, kdyby ovšem tyto cesty měly asfaltový povrch. Většinou se jedná o šotolinu, na které leží ostré štěrkové kamínky. Ideální na odpolední vyjížďku po práci, katastrofa, když jedete s naloženým kolem a v nohou máte stovky kilometrů. I když mé kolo oplývá odpruženou vidlicí, i tak na takovém povrchu za chvíli pekelně bolí ruce (zvlášť když mám taky zatěžkaný přední nosič), kolo jede velmi pomalu a ke všemu skáče jako koza, což se samozřejmě nelíbí zadním partiím. Navíc ten štěrk neustále hrozí „cvaknutím" pneumatiky, takže trnu hrůzou, kdykoli od kola odletí nějaký kamínek. Vtipné je, že když člověk zvolí cestu po silnici, dřív nebo později narazí na nějakou suprovou městskou či příměstskou cyklostezku s perfektním asfaltovým povrchem, která vede přibližně stejným směrem jako ta hlavní.

Někdy tato hlavní cyklostezka využívá i ty městské, ovšem vždy se objeví značka, která člověka žene do polí či k vodě, zatímco městská cyklostezka kopíruje silnici. V podstatě by tedy stačilo modifikovat značení, i když vyasfaltovat ty šotolinové trasy by taky nebylo na škodu. Tím tedy doporučuji paní kancléřce Merkelové, ať konečně přestane lít peníze do zkrachovalých států, jako je Řecko, a radši rozdá peníze spolkovým zemím, které by tak mohly zlepšit infrastrukturu. Udělala by tak radost nejen svým voličům, kteří by jistě kvitovali, že jejich daně nekončí v nějaké černé díře, ale také turistům. Ono to jde ruku v ruce příkladem budiž Rakousko. Tam jsou stezky opravdu špičkové, a tedy lákají turisty, čehož místní velmi využívají. I v místech mimo zástavbu na každém kilometru potkáte nějaký ten gasthaus, kde se můžete občerstvit. V Německu to tak není, systém cyklostezek není unifikovaný, každý jezdí podle svých možností a nálady, a tak by se podobné občerstvovny místním stavět nevyplatilo. Se zdokonalením cyklostezek by se však tato možnost otevřela i zde.

Erdbeersbecher

Včera se mi stala taková legrační věc. Chtěl jsem si dát oběd, ale zastavil jsem u hospody, kde měli samá těžká jídla. Nic dobrého pro cyklistův žaludek. Nakonec jsem nikoli v klasickém jídelním lístku, ale na Tageskarte (obdoba našeho denního menu) našel položku Erdbeersbecher. To, že Erdbeer je jahoda, jsem si ještě matně vybavil z hodin němčiny, co je becher, jsem ale netušil (a že to není becherovka, mi bylo jasné taky). Předpokládal jsem, že to budou nějaké jahodové knedlíky.

„To by nemuselo být špatné, zvlášť když tady píšou, že je to z čerstvých jahod," říkám si a objednal tuto pochutinu.

Netrvá ani dvě minuty a koukám, že jde ke mně servírka a na tácu nese obrovský jahodový pohár. Tak jsem jen polkl, zachoval klidnou tvář a s chutí se pustil do jídla. Bylo to moc dobré.

Mimochodem, tohle mi připomnělo kousky mého kamaráda Ševči, se kterým jsem kdysi také jezdil na kole do Rakouska. Ten, neznajíc ani slovo německy, vždy píchl prstem do jídelního lístku a číšníkovi česky sdělil: „Doneste mi tohle." Jenže problém byl v tom, že Ševča si vždy objednával minimálně tři chody a že v lístku hledal dost nahodile. Takže když řekl „Chci tohle, tohle a tohle", tak mu na stole vždy přistál nejdříve moučník, potom hlavní jídlo a nakonec polévka.

Na tandemu

Občas potkávám při své cestě dvojice na tandemu. Je to zajímavý pohled, zvláště pokud dvojkolo jede přímo proti vám. Nejprve totiž vidíte jen prvního cyklistu, jak se k vám řítí velkou rychlostí. Pak vidíte i druhého cyklistu a myslíte si, že za sebou jedou dvě kola v těsném zákrytu. Teprve až v poslední chvíli zjistíte, že se jedná o dvojkolo, a než si ho stačíte prohlédnout, už je pryč.

Včera jsem měl ale štěstí, spal jsem v kempu vedle páru holandských důchodců, kteří jeli z Nizozemí do Salcburku. Konečně jsem si tedy mohl tandem prohlédnout. Abych se přiznal, řídit to asi není žádná legrace bylo tam víc šaltrpák než v autě. Ale ten pocit jakési sounáležitosti musí být skvělý.

Milan Krčmář

Autor: Redakce

26.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Ochrana a ostraha - Ochrana a ostraha Pracovník ostrahy 6 500 Kč Pracovníci ostrahy, strážní OSTRAHA OBJEKTU. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 6500 kč, mzda max. 8000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Místo určeno pro OZP!!, Ostraha objektu, třísměnný provoz včetně víkendů.. Pracoviště: Lexfin s.r.o.-pracoviště třebíč, 9. května, č.p. 25, 674 01 Třebíč 1. Informace: Eva Tallová, +420 731 670 366PO-ČT8:00-14:00hod.,PÁ8:00-12:00. Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel střední školy 26 000 Kč Učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů na středních školách UČITEL FYZIKY NA SŠ. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 26000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Popis pracovní pozice:, - učitel všeobecně vzdělávacího předmětu fyzika, - další aprobace výhodou (např. matematika), Možný i zkrácený úvazek - dle dohody.. Pracoviště: Katolické gymnázium, Otmarova, č.p. 30, 674 01 Třebíč 1. Informace: Vít Feldbabel, +420 605 525 218. Management - Management Vedoucí 13 000 Kč Řídící pracovníci v kavárnách a barech PROVOZNÍ BARU. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Starost o chod provozu sport baru., Plánování směn, objednávky zboží, udržování pořádku, inventarizace zboží., Zaměstnanecké výhody: Průměrně odpracované hodiny za měsíc cca 130, výborný kolektiv, krásné prostředí, stravenky, bonusová složka mzdy, Kontakt:, - osobně - Dukovany 111, vždy od 15:00 hod. krom pondělí, - e-mailem: marek.jasek5@gmail.com, - telefonicky: 727 825 051. Pracoviště: Active lm s.r.o.-provozovna dukovany, 675 56 Dukovany. Informace: Marek Jašek, +420 727 825 051. Zdravotnictví - Zdravotnictví Ostatní odborní pracovníci ve 16 000 Kč Ostatní odborní pracovníci v oblasti sociální práce PRACOVNÍK V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH - PEČOVATELKA. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Výhodou je absolvování rekvalifikačního kurzu "Pracovník v sociálních službách"., Trestní bezúhonnost., Náplní práce je přímá obslužná péče o seniory (hygiena, oblékání, podávání stravy, polohování,aktivizace)., Zaměstnanecké výhody: Cenově výhodné stravování v organizaci, 5 týdnů dovolené, možnost dalšího profesního růstu a tím i platového, příspěvek ve formě poukázek na volnočasové aktivity pracovníků., , Kontakt:, - osobně - Domov pro seniory Náměšť nad Oslavou, - e-mailem: reditelka.ddnamest@gmail.com, - telefonicky: 568 620 427 - 8:00 - 14 hod.. Pracoviště: Domov pro seniory náměšť nad oslavou, příspěvková organizace, Husova, č.p. 971, 675 71 Náměšť nad Oslavou. Informace: Věra Bařinová, +420 568 620 427od8:00do14:00hod..

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Shromáždění k výročí 17. listopadu.
9

Jak jsme se změnili 1989–2018

Videosouhrn 16. listopadu 2018

Tisíceré ne Babišovi a jízda nejdelším železničním tunelem: zhlédněte videa dne

Bude možné zajít na Kafe s Osmanym Laffitou

Třebíč - Vtipný, pracovitý, energický a úspěšný. To vše platí o módním návrháři kubánského původu Osmanym Laffitovi.

Jihlava dobře napadala, uznal po derby třebíčský bek Szathmáry

Třebíč – Parádní zápas. Zajímavé utkání před báječnou kulisou téměř tří a půl tisícovek fanoušků nabídlo utkání Třebíče s Jihlavou. Chybělo jen góly. Výkony brankářů a precizní defenzivní hra převážily nad útočnými manévry hráčů. Zvláště třebíčské šiky po předchozích kanonádách měly notně zvlhlý prach, takže hostům stačil k vítězství jediný zásah. „Přišlo mi, jako bychom se proti nim báli hrát,“ netajil třebíčský obránce Šimon Szathmáry.

Stavby století jsou vystavené na třebíčské radnici

Třebíč - Stavby století jsou k vidění ve vestibulu a v prvním patře radnice na Karlově náměstí. Na celkem 23 panelech mohou návštěvníci vidět významné stavby století v Třebíči a dalších obcích a městech Vysočiny. Pět panelů je věnováno stavbám století celé republiky. Výstava potrvá do 30. listopadu.

Na Dukovanech skončili oba zubaři

Dukovany – Do svízelné situace se dostali pacienti, kteří navštěvovali ordinace zubařů v Jaderné elektrárně Dukovany. Vedení elektrárny oznámilo, že soukromá společnost, která tam zhruba rok obě ordinace provozovala, informovala, že končí s okamžitou platností.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT