VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Špičkové cyklostezky se vyplatí. Rakousko to ví

Dolní Vilémovice/Pasov - Moje cesta na kole z Dolních Vilémovic do Londýna pokračuje dále na západ. Projel jsem údolí Wachau, o kterém jsem psal minule, a následně se zastavil v Melku.

26.6.2012
SDÍLEJ:

Rakousko-německá hranice u PasovaFoto: Milan Krčmář

Ten je známý svým barokním klášterem. Možná jste tam taky byli nádherná stavba, která se vypíná na pravém břehu Dunaje. Povinná zastávka, jak pro turisty s automobilem, tak s kolem. Ti to mají ovšem těžší. Cyklostezka se vine vzhůru do kopce, cyklista musí překonat výškový rozdíl několika desítek metrů… Aby nakonec zjistil, že ke klášteru přijíždí seshora a navíc, že kolo musí nechat na parkovišti DOLE. A dolů pod klášter ho vede cesta, na které je občas nějaký ten schod. Cyklistovi rve srdce, když svého miláčka vede dolů a jen slyší, jak velociped protestuje skřípáním a vrzáním. Nicméně procházka po klášteru a starém městě stojí za to, rozhodně ji doporučuji.

Schody smrti

Návštěva Melku je ryze dobrovolná záležitost, na další místo bych ale povinně nahnal všechny, pro které je 2. sv. válka jen dávná minulost. Tam, kam jsem zavítal po Melku, to rozhodně minulost není.

Mauthausen. Už samo to jméno vyvolává v člověku hrůzu. Bývalý koncentrační tábor. Svědek zvěrstev, kterých se nacisté dopouštěli na nevinných lidech. Zahynulo jich zde 44 tisíc, včetně příbuzných Jana Kubiše, značná část na tzv. Schodech smrti. Ve zdejším kamenolomu totiž vězni nosili až padesátikilogramové balvany po 186 schodech. Ve třicetistupňovém parnu jsem si zkusil trasu projít jen tak nalehko. Na stém schodu jsem se musel vydýchat a to jsem na rozdíl od podvyživených vězňů v plné síle. Teprve na místě pochopíte tu hrůzu, jaká zde asi panovala. Bohužel docházelo i k dominovému efektu, kdy se vězeň nahoře vyčerpáním zhroutil a strhl dolů vězně pod sebou. Stovky a tisíce mrtvých kvůli nesmyslné práci a ještě nesmyslnější ideologii.

Noc v bouřce

Ale abych nemluvil jen na vážné téma. Jedu do Anglie, a tak zaveďme řeč na počasí.

Přiznám se, že mám rád déšť. A ještě víc než déšť mám rád bouřky. S radostí pozoruji klikatící se blesky a bouchající hromy a těžké kapky rachotící o parapet. Za oknem je to skvělý pohled, zvlášť pokud máte v jedné ruce hrnek s horkým čajem a v druhé nějakou pěknou knihu, kterou se v tomto psím počasí chystáte číst.

Trochu jiný pocit z bouřek mám, když je zažívám takříkajíc na vlastní kůži. To si takhle k večeru jedu někde mezi Lincem a Pasovem a říkám si: „Dneska je pěkně, budu spát pod širákem." A tak najdu prima lavičku s výhledem na Dunaj a že si udělám večeři a pak se někde uvelebím se spacákem. Když najednou slyším zprvu slabé a později silnější šumění, které se najednou zhmotní v kapky bubnující do mého ešusu. Horem pádem vytahuji celtu, házím ji přes sebe a kolo, no a že těch pár minut, než se to přežene, nějak přečkám. Jenže zanedlouho je z pár minut hodina a z mé polohy vsedě je už dávno poloha vleže. Déšť neustává, od blesků je světlo jako ve dne a lavička se stala mojí noclehárnou. Musím ale říct, že si vedla skvěle. Nejenže se mi na ní podařilo usnout, ale dokonce se mi i něco zdálo. V půli noci jsem se sice probudil zimou, ale vklouzl jsem do spacáku, který jsem měl do té doby pod hlavou (nechtěl jsem, aby navlhl, ale změnil jsem názor poté, co mě začalo zimou píchat v šíji lepší navlhlý spacák než zaskočený nerv), a už bylo zase dobře.

Ráno jsem se probudil rozlámaný, ale spokojený, jak se mi podařilo na bouřku vyzrát. „Ještěže jsme celá naše rodina takoví čundráci a podobná situace nás nemůže rozházet," říkám si s úsměvem na rtech, když odjíždím od zcela suché lavičky.

A pak, asi po dvou stech metrech, míjím nějakou lesáckou boudu s ohromnou krytou verandou, na kterou by se kromě mě vešlo dalších deset cyklistů i s koly.

Město dopravního šílence

Pasov. Město historie, město tří řek, město mnoha památek. Taková a snad i jiná přízviska má toto sídlo stojící téměř na rakousko-německé hranici. Já sem dorazil 21. června a pro sebe jsem si ho nazval městem dopravního šílence. Ano, město je to opravdu krásné, zvláště jeho stará část, kde se stékají hned tři velké řeky. Dunaj zde nabírá vodu z Innu, ženoucího se sem z alpských výšin, a Ilsu, který sem spokojeně teče z česko-německého pomezí. Ovšem jak si má člověk tu krásu vychutnat, když musí neustále uskakovat před jedoucími auty? Do starého města totiž může přijet asi každý bez povolení, díky čemuž zde panuje zmatek jak v italských městečkách. Tam je na to však člověk tak nějak zvyklý, k nim se to hodí, ale že by něco takového čekal v pořádkumilovném Německu, to asi ne. O šířce pasovských chodníků se nedá ani mluvit, a tak lidé ve starém městě courají po silnici, mezi nimi kličkují auta a také cyklisté, kteří zde sice mají vyznačeny pruhy, ale tak nesmyslně (a pokud možno přes ty největší kočičí hlavy), že jakýkoli pokus o jízdu na kole skončí po deseti metrech. Člověk, který zde měl na starost generel dopravy, už nejspíš sedí v nějaké úhledně vypolstrované místnosti oblečen do svěrací kazajky.

Je to tedy upozornění i pro nás, milí čtenáři pokud by se snad ve vašem okolí našel nějaký vykuk, který by tvrdil, že omezení dopravy v historických částech měst je diskriminační, pak ho pořádně zliskejte bejkovcem, nakopejte do biskupa, narazte na kůl, zkrátka cokoli, aby hezky rychle změnil názor. A pokud by snad žádná z těchto metod nezabrala, tak mu zaplaťte jízdenku do Pasova a vezměte ho do staré čtvrti. Až bude popáté uskakovat před autem, jsem si jist, že se mu v hlavičce rozsvítí.

Tolerantní řidiči

Na Německu se mi líbí, že jsou zde velmi tolerantní řidiči. Když člověk jede po silnici, míjí ho z velmi uctivé vzdálenosti, nebo za ním jedou tak dlouho, dokud nemají opravdu dobrý výhled. Nikomu nevadí, že se za cyklistou vytvoří dlouhý štrúdl aut, žádné troubení či zběsilé předjíždění jako u nás se zde nekoná. V Degensdorfu se mi dokonce stalo, že na cyklostezce stál náklaďák. Nu, přihodit se to může, zřejmě se zde něco opravovalo a je jasné, že tak velké auto nemohli píchnout doprostřed ulice. Takže jsem za ním zastavil s tím, že jej obejdu po silnici ovšem s předpokladem, že počkám, až všechno přejede, je zde totiž velmi velký provoz. Nestojím ani dvě vteřiny a už vidím, jak auto jedoucí po silnici zastavuje a jeho řidička na mě přátelsky kyne, ať jdu, že počká. Tak trochu nejistě naznačuji, že ne, že jí dávám přednost a že nechci zdržovat a ona zase posunky a s úsměvem ukazuje „Jen běž, však v klidu, ne?". Tak jsem na ni s povděkem mávl, náklaďák objel a ještě na cyklostezce si s onou dámou vyměnil zamávání. Během několika vteřin se kolem mě přehnalo asi dvacet aut, která předtím čekala, než se svým pomalým strojem objedu překážku.

Co se mi naopak na Německu nelíbí, je úroveň zdejších cyklostezek. Abyste rozuměli, ona není vyloženě špatná, jako spíše chaotická. Nicméně co do kvality se stejně nedá srovnat se sousedním Rakouskem a troufám si tvrdit, že i mnohé naše cyklostezky ty německé předčí.

Problém je v tom, že Němci vedou hlavní cyklostezky pokud možno co nejblíže vodě a co nejdále od hlavních cest. To by nebylo špatné, kdyby ovšem tyto cesty měly asfaltový povrch. Většinou se jedná o šotolinu, na které leží ostré štěrkové kamínky. Ideální na odpolední vyjížďku po práci, katastrofa, když jedete s naloženým kolem a v nohou máte stovky kilometrů. I když mé kolo oplývá odpruženou vidlicí, i tak na takovém povrchu za chvíli pekelně bolí ruce (zvlášť když mám taky zatěžkaný přední nosič), kolo jede velmi pomalu a ke všemu skáče jako koza, což se samozřejmě nelíbí zadním partiím. Navíc ten štěrk neustále hrozí „cvaknutím" pneumatiky, takže trnu hrůzou, kdykoli od kola odletí nějaký kamínek. Vtipné je, že když člověk zvolí cestu po silnici, dřív nebo později narazí na nějakou suprovou městskou či příměstskou cyklostezku s perfektním asfaltovým povrchem, která vede přibližně stejným směrem jako ta hlavní.

Někdy tato hlavní cyklostezka využívá i ty městské, ovšem vždy se objeví značka, která člověka žene do polí či k vodě, zatímco městská cyklostezka kopíruje silnici. V podstatě by tedy stačilo modifikovat značení, i když vyasfaltovat ty šotolinové trasy by taky nebylo na škodu. Tím tedy doporučuji paní kancléřce Merkelové, ať konečně přestane lít peníze do zkrachovalých států, jako je Řecko, a radši rozdá peníze spolkovým zemím, které by tak mohly zlepšit infrastrukturu. Udělala by tak radost nejen svým voličům, kteří by jistě kvitovali, že jejich daně nekončí v nějaké černé díře, ale také turistům. Ono to jde ruku v ruce příkladem budiž Rakousko. Tam jsou stezky opravdu špičkové, a tedy lákají turisty, čehož místní velmi využívají. I v místech mimo zástavbu na každém kilometru potkáte nějaký ten gasthaus, kde se můžete občerstvit. V Německu to tak není, systém cyklostezek není unifikovaný, každý jezdí podle svých možností a nálady, a tak by se podobné občerstvovny místním stavět nevyplatilo. Se zdokonalením cyklostezek by se však tato možnost otevřela i zde.

Erdbeersbecher

Včera se mi stala taková legrační věc. Chtěl jsem si dát oběd, ale zastavil jsem u hospody, kde měli samá těžká jídla. Nic dobrého pro cyklistův žaludek. Nakonec jsem nikoli v klasickém jídelním lístku, ale na Tageskarte (obdoba našeho denního menu) našel položku Erdbeersbecher. To, že Erdbeer je jahoda, jsem si ještě matně vybavil z hodin němčiny, co je becher, jsem ale netušil (a že to není becherovka, mi bylo jasné taky). Předpokládal jsem, že to budou nějaké jahodové knedlíky.

„To by nemuselo být špatné, zvlášť když tady píšou, že je to z čerstvých jahod," říkám si a objednal tuto pochutinu.

Netrvá ani dvě minuty a koukám, že jde ke mně servírka a na tácu nese obrovský jahodový pohár. Tak jsem jen polkl, zachoval klidnou tvář a s chutí se pustil do jídla. Bylo to moc dobré.

Mimochodem, tohle mi připomnělo kousky mého kamaráda Ševči, se kterým jsem kdysi také jezdil na kole do Rakouska. Ten, neznajíc ani slovo německy, vždy píchl prstem do jídelního lístku a číšníkovi česky sdělil: „Doneste mi tohle." Jenže problém byl v tom, že Ševča si vždy objednával minimálně tři chody a že v lístku hledal dost nahodile. Takže když řekl „Chci tohle, tohle a tohle", tak mu na stole vždy přistál nejdříve moučník, potom hlavní jídlo a nakonec polévka.

Na tandemu

Občas potkávám při své cestě dvojice na tandemu. Je to zajímavý pohled, zvláště pokud dvojkolo jede přímo proti vám. Nejprve totiž vidíte jen prvního cyklistu, jak se k vám řítí velkou rychlostí. Pak vidíte i druhého cyklistu a myslíte si, že za sebou jedou dvě kola v těsném zákrytu. Teprve až v poslední chvíli zjistíte, že se jedná o dvojkolo, a než si ho stačíte prohlédnout, už je pryč.

Včera jsem měl ale štěstí, spal jsem v kempu vedle páru holandských důchodců, kteří jeli z Nizozemí do Salcburku. Konečně jsem si tedy mohl tandem prohlédnout. Abych se přiznal, řídit to asi není žádná legrace bylo tam víc šaltrpák než v autě. Ale ten pocit jakési sounáležitosti musí být skvělý.

Milan Krčmář

Autor: Redakce

26.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 13 500 Kč Prodavači ostatního zboží v prodejnách PRODAVAČ/KA PRŮMYSLOVÉHO ZBOŽÍ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč, mzda max. 13900 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Prodej železářského zboží.. Pracoviště: Železářství fiala s.r.o. - pracoviště, Komenského nám., č.p. 135, 674 01 Třebíč 1. Informace: Pavel Babáček, +420 568 841 706od8:00do14:00hod.. Zdravotnictví - Zdravotnictví Zubní instrumentář 18 400 Kč Zubní instrumentáři. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18400 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Praxe v oboru výhodou, firma případně zaučí, kurz zubní instrumentářka nebo všeobecná zdravotní sestra podmínkou! Zaměstnanecké výhody: firemní stravování, možnost firemního odvozu do Dukovan. Pracovní doba: PO-ČT 07:00-14:30, Pá 07:00-12:00. Bližší informace o volném místě MUDr. Ibrahim Sghier, telefonicky kontaktovat v době 08:00-20:00 hodin, profesní životopis lze zaslat na e-mail: martinzifcak@seznam.cz.. Pracoviště: Estetické centrum medici s.r.o.-provoz, 675 50 Dukovany-elektrárna. Informace: Ibrahim Sghier, +420 731 312 913. Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka 18 000 Kč Odborní asistenti v administrativě ADMINISTRATIVNÍ PRACOVNÍK, OBCHODNÍ REFERENT NA UKRAJINĚ. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - Perfektní znalost ruského jazyka, dále znalost anglického jazyka, - Vysokoškolský titul IT technika, - Zodpovědnost, pečlivost, schopnost pracovat v týmu, odolnost vůči stresu, - Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení, - Požadované bydliště na Ukrajině z důvodu budoucího vedení pobočky na Ukrajině. Pracoviště: Orbital international ltd. - organizační složka, U Obůrky, č.p. 953, 674 01 Třebíč 1. Informace: Vlasta Fousková, +420 568 801 130PO-PÁod8:00do16:30hod.. Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Účetní 20 000 Kč Účetní všeobecní ÚČETNÍ. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 24000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce:, - kompletní vedení účetnictví, - mzdy pro 25 osob, , Požadujeme:, - ukončené SŠ vzdělání s praxí!!!, - Znalost MS office, - Samostatnost, spolehlivost, zodpovědnost, - Pružná pracovní doba - dle zaměstnance, , Pracovní poměr na dobu určitou, později neurčitou.. Pracoviště: Jestreb s.r.o. - cukrárna jestreb třebíč, Rafaelova, č.p. 598, 674 01 Třebíč 1. Informace: Iveta Toufarová, +420 606 089 628PO-PÁ8:00-14:30hod..

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Turisté si projdou Dukovanské stezky už po dvaadvacáté

Parkoviště na moravskobudějovickém náměstí je zavřené kvůli rekonstrukci.

Parkoviště na moravskobudějovickém náměstí je zavřené

Scény z Postřižin vrátí dalešický pivovar do dob první republiky

Dalešice – Po roce se do pivovaru vrací oblíbená akce s názvem Hrabalovská noc. Ta letos vychází na poslední srpnovou sobotu. Během oživených prohlídek pivovaru návštěvníci uvidí prostory, které normálně přístupné nejsou a zavzpomínají na poetickou atmosféru filmu Postřižiny.

Až na vrcholky hor se 165 kily na zádech a neckyáda na suchu: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 18. až 19. srpna 2018.

OBRAZEM: Óda na radost. Ať zní všem a všude, přeje si Peter Dvorský

Jaroměřice nad Rokytnou - Jubilejní dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského vyvrcholil v sobotu 18. srpna v zámeckém parku v Jaroměřicích nad Rokytnou komponovaným večerem nazvaným Óda na radost. Slavné Beethovenovo dílo provedl Český filharmonický sbor Brno a Moravská filharmonie Olomouc.

Z rodinného domu se ztratily šperky, starožitnosti a peníze

Třebíč - Větší množství šperků, starožitnosti a příruční trezor s penězi zmizel z rodinného domu v Ruské ulici v Třebíči. Neznámý pachatel se dovnitř vloupal v době od 16. do 18. srpna.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT