Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spát někdy pod mostem není špatná zkušenost, říká farář

Jaroměřice nad Rokytnou /ROZHOVOR/ - Je farářem a zároveň dobrovolným hasičem. Tomáš Holcner je kněz, doposud jej znali věřící v Křižanově na Žďársku, církev jej ale v létě přesunula na Třebíčsko do Jaroměřic nad Rokytnou. To, že může působit při kněžském povolání i jako hasič, přičítá svobodě, která v Česku zapustila kořeny.

24.12.2016
SDÍLEJ:

Farář Tomáš Holcner se svojí motorkou.Foto: Deník/ Kamil Černý

Moderní neotřelé pojetí kněžské služby je mu vlastní. Sám říká, že je blázen do motorek a svět na dvou kolech vnímá jako dobrou životní zkušenost.

Jak se to stane, že je farář dobrovolným hasičem?

Rodiče sice hasiči nebyli, ale oba dědečkové ano. Vychází to asi z toho, že hasiči jsou po celé Vysočině, každá vesnice má svůj sbor dobrovolných hasičů, takže mi vždycky byli blízcí. Přímo jsem se k tomu dostal v mém předchozím působišti v Křižanově. Žehnal jsem tam hasičům nové zásahové auto, bylo to krátce poté, co jsem tam nastoupil, a skamarádili jsme se. Řekl jsem jim, že auto mají pěkné a že by byla škoda, kdybych se jejich činnosti nemohl zúčastnit, když na to mám řidičák. Oni mě vzali za slovo, protože řidič, který je vlastně strojníkem, je nedostatkovým zbožím. Když se musí vyjet k zásahu, tak ne všichni jsou právě doma a pracují mimo obec, takže farář má v tomto výhodu, protože je v práci nejčastěji doma. Navíc fara je v Křižanově velmi blízko hasičce, takže jsem to měl při výjezdu jen kousek.

A letos v létě jste se přemístil do Jaroměřic jako farář i jako hasič.

Ano. Oni už to o mně místní hasiči věděli, takže se už dopředu radovali, že budou mít nového strojníka. Prolustrovali si mě už před mým příchodem a pak nebylo daleko k tomu, abych mezi ně vstoupil. Můžu říct, že i tady je perfektní parta a i tady jsou hasiči skupinou lidí, která se snaží něco dělat nejen pro sebe, ale taky pro ostatní. To je přidaná hodnota dobrovolných hasičů obecně. Právě oni i na malých vesnicích pořádají akce pro blaho druhých.

Takže už jste v jaroměřickém sboru?

Jsem už i členem zásahové jednotky. Ta různá školení mám hotová z Křižanova, což je výhoda, protože se toho moc nového učit nemusím. Myslím, že i pro mě je lepší, že mezi hasiče patřím, protože jako farář totiž nepřicházím do Jaroměřic jako někdo, koho nikdo nezná, ale přicházím sem už jako hasič. A když je člověk hasič, tak ho lidé berou jinak než jen jako cizího člověka.

Vraťme se ještě ke Křižanovu. To bylo vaše první působiště jako duchovního?

Bylo to první samostatné působiště. První roky jsem prožil ve Znojmě a v Telči, tehdy ještě jako kaplan.

Zmínil jste se o stěhování, které jste měl díky své příslušnosti k hasičům snazší. Asi ale nemůžete říct, že jste to s nadšením přivítal. Vždyť Křižanov je poutním místem a právě za vašeho působení tam vznikl krásný památník svaté Zdislavy. Takové působiště jste přece musel vnímat jako dar a nemohlo se vám odcházet snadno…

On tam ten kult svaté Zdislavy existoval dlouho. Když se v šedesátých letech uvolnily poměry, nechal můj předchůdce do kostela umístit plastiku svaté Zdislavy a lidé její vztah ke Křižanovu začali vnímat více. Za mého působení jsme s tímto kultem chtěli vyjít ven, a to se snad opravdu podařilo. Je pravda, že pro kněze se farnost stane domovem a je to stejné, jako kdyby člověku, který někde dlouho žije a má tam kamarády, někdo řekl, že se za tři měsíce stěhuje. Ale s tím do toho kněz vstupuje. Pro něj to není překvapení ani zděšení, ale prostě realita, se kterou musí počítat. Když jsme u toho, tak si myslím, že to má i určité teologické a lidské výhody.

Jak to myslíte?

My totiž na mnoha věcech lpíme, na domově, na tom, co vybudujeme, co uděláme, ale musíme se připravit na to, že všechno jednou opustíme a nebudeme na zemi navěky. Někdo si koupí auto a myslí si, že je to středobod jeho života, ale realita je taková, že auto zestárne a za pár let je člověk prodá nebo se ho zbaví jinak. Každý člověk by se měl učit, že nemůže na takových věcech lpět. Přiznávám, že je to dramatická chvíle, když vám biskup nebo váš nadřízený oznámí, že s vámi takový záměr, tedy přestěhovat, má, protože vás potřebují jinde. Co mě těší, je to, že mě tím pan biskup vlastně ocenil za to, co se v Křižanově vybudovalo a posílá mě k něčemu novému. V Jaroměřicích se už připravuje projekt opravy kostela a bylo tady potřeba faráře, který s tím má zkušenosti. Beru to jako novou výzvu. Pro mě je sympatické i to, že jsem zůstal na Vysočině. A když chci, tak jsem za hodinu v Křižanově, kde mám kamarády hasiče.

Vzal jste mi tím další otázku z úst. Takže je to tak, že ti administrativně zdatní kněží se přesouvají právě tam, kde je jejich schopností nejvíc potřeba? Nikdy jsem na faře v Jaroměřicích nebyl, ale když ji teď vidím, tak je jasné, že i tady bude potřeba hodně práce a hodně schopný kněz…

Zřejmě to byl hlavní motiv mých nadřízených, když přesuny kněží plánovali. Uznávám ale, že každý má jiné schopnosti, každý je dobrý v něčem jiném a týká se to i kněží. Někdo umí být dobrým katechetou a umí církevní nauku poutavě podat, jiný má velký cit pro strádající a nemocné a má hodně empatické vnímání pro lidi kolem sebe, další má schopnosti realizovat projekty, jako je třeba oprava kostela. I když se to tak nezdá, ono to vypadá jako krásná kopule, ale krov střechy kostela svaté Markéty v Jaroměřicích je opravdu v havarijním stavu. Zdálky je to monument, ale když člověk přijde blíž, tak vidí, že i fasády potřebují obnovu. Nyní jsme v situaci, kdy se toto všechno z milodarů věřících prostě opravit nedá, i kdyby byli sebeštědřejší. Navíc se řeší, jak to s církví bude, když ji stát přestane finančně podporovat. Diecéze zaměstnává čtyři sta kněží a padesát laických zaměstnanců, které musí nějak ufinancovat, tudíž nemá prostředky na opravy památek. Máme jedinou možnost, čerpat peníze z evropských fondů.

A s tím máte zkušenosti?

Mám. Kromě Křižanova jsem měl na starosti i menší farnost Heřmanov, kde spolupráce s regionálním operačním programem, který zprostředkovával evropské dotace, fungovala. Díky tomu jsme tam opravili historickou budovu fary a v Křižanově postavili památník svaté Zdislavy.

Když odbočím, co tady na faře dělá motorka?

Jsem do takových strojů blázen. Když sem za mnou někdo přijde, tak se vymlouvám na to, že motorka stojí v chodbě proto, aby v této budově bývalého kláštera, do které se vstupuje sklepem, neucítil plíseň, ale aby cítil vůni líbeznou, a to je vůně benzinu.

Kam na motorce vyrážíte?

Nedávno jsme podnikli expedici do Španělska až na Gibraltar, devět tisíc kilometrů, byli jsme v Alpách a teď plánujeme Makedonii, Albánii, Rumunsko ten nádherný Balkán.

Kdo s vámi jezdí?

Někteří přátelé z Křižanova, ale jezdí i jeden kamarád z Telče. Vždycky se domluvíme a ve třech nebo čtyřech lidech vyrážíme na expedice. Většinou je to takový čundr, není to o objednávání hotelů. Spí se venku, což není špatná zkušenost, být bezdomovcem a spát pod mostem. Všem civilizovaným lidem to doporučuji.

Přiznám se, že mi k vám nesedí označení faráře jako důstojného pána. Asi byste se takovému oslovení nebránil, ale povahu na to nemáte…

Asi bych se tomu i bránil, ale beru to, že starší generace vyrostla v jiné době a když mě někdo důstojným pánem označí, tak se s ním nehádám. Spíš si řeknu, že je to zvláštní, když mi to říká babička a já jsem ve věku jejích vnoučat. Každá doba má svoje, doba důstojných pánů existovala, ale teď jsme jinde. Tu důstojnost si musí člověk zasloužit, ta není z pozice funkce. Když chce člověk vstoupit k hasičům, tak nemůže říct: Dobrý den, já jsem farář, tak mě tady máte. Ale musí ukázat, co umí. Svět funguje tak, že si všechno musím zasloužit. Nelze být důstojným pánem jen proto, že jsem farářem.

Je takových moderních kněží jako vy víc než dřív, nebo v předchozí době nebyli tolik vidět?

Dřív to nebylo vidět, protože byly doby, kdy býti křesťanem bylo považováno za protistátní činnost a na kněze to vliv mělo. Jeho pracovištěm byl prostor kostela, a když se provinil proti těmto pravidlům, tak byl okamžitě zbaven státního souhlasu, protože státem placení lidé to na něj okamžitě práskli. A bylo paradoxem, že existovala spousta kněží, kteří státní souhlas neměli a museli působit mimo strukturu církve, ale zároveň byli vlastně takovými misionáři. Slyšel jsem krásný příběh, který mi vyprávěl páter Josef Navrkal. On byl také zbaven souhlasu a pracoval ve fabrice. Byla tam schůze a vyvstala na ní otázka, kdo bude dělat skladníka. Nakonec se schůzující po dlouhé době dohodli, že to může dělat jedině farář, protože ten jediný nekrade. Byl tady teror a mlčící tvář oficiální církve, která nemohla nic dělat, ale na druhou stranu tady byli kněží, kteří se pohybovali mezi lidmi. Dnes máme svobodu, kdy farář může být hasičem, může opravovat kostel a může říct, co si myslí. Doba důstojných pánů skončila.

Neobáváte se ale, že vás farnost kvůli modernějšímu pojetí kněžské služby „semele"? Je několik farářů i z Třebíčska, kteří byli až tak blízcí lidem, že ti je pak zneužívali, až se tito kněží rozhodli se službou skončit…

Všechno je v rukou Božích a strčit ruku do ohně za cizího nemůžeme, natož někdy sami za sebe. Pán Ježíš řekl: Víru máte v nádobě hliněné. Takže kněz, který se zavře na faře a nebude chtít s nikým mluvit, protože by ho ten strašný svět mohl ušpinit, to nemusí myslet špatně, jiný pohled má papež František, který je pro mě velkým příkladem a který je naopak světu otevřený. I Pán Ježíš, jak bylo napsáno, chodí po Galileji, navštěvuje hříšníky a ostatní mu vyčítají, že chodí do hospody a stoluje tam s hříšníky a nadávají mu, že se baví s prostitutkou. Pán Ježíš byl svatý a dokonalý a všechny tyto křivdy ustál, takže se nemůžeme zlobit na kněze, kteří ať už z jakéhokoli důvodu tu situaci nezvládli a čestně odešli. Na druhou stranu ti lidé, kteří kněze obklopují, by měli mít rozum, snažit se mu pomoct, být k němu korektní a nedeptat ho. Ten člověk to může dobře myslet, ale následky nemusejí být dobré. Je taky známo, že církev svatá přitahuje různé blázny, takže je důležité, aby se kněží pohybovali mezi normálními lidmi.

Musí to být dost náročné…

Kněz, který je otevřenější, je samozřejmě pod větším tlakem a jeho chyby jsou víc vidět. Je to riziko, ale rozhodně si myslím, že kněz by měl být tím, který k lidem vyjde, ne že se před nimi zavírá. Mám to vyzkoušené i u hasičů. Oni ví, že jsem kněz a že mám život nastavený jinak, ale nikdy jsem od nich neslyšel posměšky ve stylu, že mám celibát a kdoví, jak to s tím je. Naopak ti lidé to respektují, že se pro něco obětuji.

Pojďme prosím k Vánocům. Kupujete i vy dárky a necháváte jejich shánění na poslední chvíli jako velké množství Čechů?

Ano, dárky kupuji na poslední chvíli. Bohužel mám typický chlapský přístup. Snažím se lidem občas udělat radost a malou pozorností poděkovat těm, co mi pomáhají. Snažím se také koupit nějakou maličkost svým rodičům a rodinám svých sourozenců.

Vnímáte to, že vánoční svátky jsou pro mnohé lidi dny neklidu a shonu? Čím to je?

Máte pravdu, ale každý si Vánoce zařizuje, jak umí. Někdo podlehne tlaku okolí a stresu obchodních center, někdo naopak zůstane v klidu a snaží se vytvářet příjemnou pohodu pro své blízké v rodině. Záleží asi na přístupu každého člověka. Já jsem byl například na předvánoční besídce Základní školy Myslibořice, kde na mě dýchla ona posvátná atmosféra vánočního času během překrásného vystoupení místních dětí. Snažím se celý advent o klidný a rozjímavý přístup při bohoslužbách. Někdo to má jinak. Může mě to sice mrzet nebo mně takových lidí může být líto, ale jak se zpívá v jedné písničce: "Jaké si to uděláš, takové to budeš mít." Nezbývá mi než všem popřát mnoho pohody, klidu a lásky ve vánočním čase.

Jakým tématům se v adventu a o Vánocích věnujete při kázáních na mších? Hledáte témata snáze než jindy v roce, nebo spíš naopak tížeji s ohledem na to, že kostely v tuto dobu navštěvují i lidé, kteří nejsou věřící nebo svou víru projevují jen párkrát do roka?

Abych řekl pravdu, předstoupit před celý kostel a něco smysluplného a povzbudivého sdělit není lehké ani v adventu ani kdykoliv jindy. Většinou si něco přečtu a pak vložím do své promluvy i kus svého srdce. Ve svém životě nedělím lidi na věřící a nevěřící, na ateisty, katolíky nebo protestanty. Snažím se mluvit k lidem, kteří mají své individuální životní příběhy. Každého může potěšit nebo rozčílit něco zcela jiného, i když pan farář mluví ke všem stejně. Spíše bych kladl důraz na snahu a laskavost tradičních účastníků bohoslužeb, kteří by zcela jistě neměli házet pohledy typu: "Co ten nebo ta tady v tom našem kostele mezi námi pohledává."

Autor: Kamil Černý

24.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Služebna Městské policie v Moravských Budějovicích.

Městská policie v Moravských Budějovicích slaví desáté výročí

Ilustrační fotografie.

V Borovině se bude pokládat povrch, řidiči neprojedou

Policisté si volební místnosti ohlídají i letos

Vysočina – Volební místnosti po celé Vysočině a jejich okolí budou v rámci voleb, které se uskuteční dnes a zítra, tradičně pod drobnohledem policejních strážníků.

Stěžovatel má podezření, že volební komise ovlivňuje volby

Želetava Šašovice – Jeden z obyvatel Třebíčska si všiml, že v Šašovicích, místní části Želetavy, stále vítězí lidovci. „Ve volební komisi tam sedí pouze zástupci KDU – ČSL. Nedochází zde k manipulaci voleb?“ Ptá se muž, jehož jméno redakce zná, ale nepřál si je zveřejnit. Připadá mu divné, že ve volební komisi v Šašovicích podle jeho zjištění sedí pouze jedna rodina, jejíž členové jsou v KDU-ČSL.

Plavci Spartaku zářili na podzimní ceně Motorletu

Praha, Třebíč – Jeden z vrcholů podzimu mají za sebou plavci třebíčského Spartaku. Podzimní cena Motorletu v Praze patří již čtrnáct let mezi nejprestižnější závody mládeže v České republice. Po splnění přísných nominačních limitů se mezi více než 370 plavců z 25 oddílů protlačila i sedmička závodníku z Třebíče. A právě černé plavecké čepičky se znakem tří kápí byly v tvrdé konkurenci vidět nad očekávání často.

V Okříškách budou u voleb podepisovat petici na podporu obchvatu

Okříšky - U voleb v Okříškách mohou lidé zároveň podepsat petici na podporu obchvatu a přeložky do průmyslové zóny. Naposledy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení