Metrové kamenné zdi dnes „zdobí“ břízolit a typická socialistická okna. Příchozího vítají pamětní tabulky zasvěcené Tyršovi, Fügnerovi a Juliu Fučíkovi.

Stačí vejít dovnitř obrovitánské budovy a hned je jasné, že s kanalizací to není zrovna vpořádku, zápach praští do nosu. Všude je vlhká zima, omítka se drolí, sem tam zasáhla ruka vandala, možná je to spíš pozůstatek nějakého večírku.

Přitom obrovská tělocvična v patře má zachovalé parkety, je tu hromada sportovního náčiní, na galerii by stačilo obrousit prkennou podlahu a repasovat stoly a židle, skvrny na stropě zase hovoří o netěsnosti střechy. A hlavně by to tu chtělo větrat, topit a pravidelně být. „Syn tu bydlel v bytě ještě loni, než se odstěhoval do Příložan. Cokoli si tu zkoušel opravit a přizpůsobit životu, všechno bylo špatně. Je to starý dům a ten chce přesné postupy stavebních prací, které jsou i drahé, když to má za něco stát,“ mávl rukou místní Josef Smetana. Barák má potenciál tvořit sportovní i kulturní zázemí Šebkovic, chybí ona zásadní maličkost – peníze a ne malé. „Dřív se tu hrávalo divadlo, ale zlikvidovali pódium a zazdili vstup k němu z šatny herců. Poslední zábava tu byla tak před třemi čtyřmi lety, nic se ve vsi neděje, maximálně v létě v altánu u fotbalového hřiště,“ posteskl si Smetana.

Problém se sokolovnou otevřeli šebkovičtí zastupitelé na své poslední schůzi. Konstatovali, že statiku budova narušenou nemá, bylo by ale potřeba opravit jak přízemí s technickým zázemím, tak střechu. A další potíž je s administrováním stavební akce. Bude na ni potřeba získat dotace, ale sokolové těžko zvládnou takovou anabázi zrealizovat.

„Řešíme teď, co dál. Viděl bych to na milion korun, možná to bude ale i víc,“ konstatoval starosta Šebkovic Josef Holčapek. Podle něj by se v opravené budově dalo dělat nejméně pět akcí za zimu, děti i dospělí by tu mohli pravidelně cvičit. „V dohledné době budeme mít další schůzku se sokoly, pak se uvidí,“ uzavřel starosta Holčapek.