S přemístěním plastiky však autor díla zásadně nesouhlasí. „Byla vytvořena přímo pro toto místo a býval tam i vodní prvek – fontána. Ten tam chybí, byl důležitou součástí díla. Aby se celá kompozice nezničila, je v podstatě nemožné ji stěhovat,“ tvrdí sochař Jan Šimek, který kamenný objekt vytvořil a umístil do zámeckého parku na podzim roku 1989 na zakázku tehdejšího Západomoravského muzea Třebíč.

Inspirací k vytvoření plastiky autorovi prý byla krajina kolem Třebíče a Tasova, kde se nachází v polích obří osamělé balvany. Proto vytvořil kompozici, která má základ ve dvou k sobě se naklánějících zvrásněných kamenech uvnitř vymílaných vodním pramenem.

Dnes je sousoší značně zanedbané, prýštící voda se vytratila a soubor kamenů obrůstá trávou. „Chápu, že na to nebyly peníze, ale kdyby se to obnovilo…“ netají autor, jak jej mrzí, že o dílo nebylo postaráno.

Kamenná „Stigmata času“ jsou v majetku Muzea Vysočiny Třebíč. Zámecký park, v němž plastika stojí, patří městu.

Mohla by putovat do depozitáře

Ředitel třebíčského muzea Jaroslav Martínek řekl: „Zákon o památkové péči byl porušen už v roce 1989, kdy se tam objekt instaloval. Se sochařem se jedná už od devadesátých let o přemístění a uvažuje se o vhodnějším místě.“

Podle Martínka, pokud nedojde k dohodě s autorem díla o přestěhování sousoší, muzeum uvažuje, že kompozici umístí do depozitáře.

Už loni radní Třebíče navrhli jednat o přemístění sochy. Projekt obnovy zámeckého parku v Třebíči, jak jej navrhl Petr Kubeša, počítá s přemístěním kamenné plastiky do zadní části parku ve směru U Obůrky. Zmíněná socha je uměleckým dílem chráněným autorským zákonem. K jejímu odstranění nebo přemístění musí být souhlas autora.

K situaci se vyjádřil městský architekt Lubor Herzán takto: „Problematika přemístění sochy se probírala i ve výboru pro Revitalizaci centra města už někdy v předloňském roce v souvislosti s řešením nové podoby parku. Závěr byl, že by se mělo směřovat k přemístění sousoší do západnější strany zámeckého parku. To samozřejmě naráží na autorská práva, která jsou vázána přímo na to místo. Je třeba říci, že to, co je v parku dnes, je torzo původního záměru, protože socha měla mít kolem sebe vodní prvek. Je to jakýsi polotovar a v konfrontaci s románskou bazilikou to není právě nejlepší místo.“

Podle něj by bylo vhodné sochu přemístit. „To co tam dnes je, není výsledný efekt, jakým by měla kompozice působit,“ uvažoval Herzán. Proto je podle něj třeba se s autorem sochy dohodnout.

Sochař Jan Šimek však vidí věc zcela jednoznačně. „Jsem proti jakékoliv manipulaci s touto sochou. Je sochařsky, prostorově i myšlenkově nedílně tvarovaná do prostoru, ve kterém je umístěna. Zásadně bych nedal souhlas, aby byla umístěna v jiném prostoru, než do kterého byla přímo vytvořena,“ hájil se Šimek v dopise třebíčské radnici.

Za celou svou sochařskou kariéru se prý s podobnými problémy jako v Třebíči nesetkal. Jak se situace vyvíjí nyní, jej prý nikdo neinformoval.
Jaký bude další osud sousoší, se zatím neví. Jisté je, že část prostranství u sochy včera oplocovala stavební firma, která bude pracovat na rekonstrukci zámku.

Sochař Jan Šimek

Jan Šimek (nar. 14. 9. 1941 v Brně) žije a tvoří v Brně, kde se nachází také nejvíce jeho soch a kamenných kompozic.
Jeho tvorba je obsáhlá a jeho díla lze spatřit na řadě míst po republice. Například na rozlehlé louce na jižním svahu nad Priessnitzovým sanatoriem v Jeseníkách je umístěn Šimkův soubor působivých kamenných objektů s názvem Cesta života. Mezi nimi jsou například kamenné kompozice s názvem Sluneční brána, Vzepětí.
Šimkovy kamenné kompozice jsou i v botanické zahradě Masarykovy univerzity v Brně.
Autor netvoří pouze kamenné objekty, ale jako materiál používá i dřevo.
Dřevěný kříž vytvořil pro kapli v onkologickém ústavu na Žlutém kopci, pro kroměřížský kostel speciálně vytvořil obětní stůl ze starého buku.
V roce 1998 vyšla monografie o jeho díle. V současnosti autor vystavuje svá sochařská díla na výstavě v Domě umění ve Znojmě, jejíž vernisáž je ve středu.