Jak jste se dostal k víře a později ke kněžství?
Víra je veliký a nezasloužený dar. Já jsem vyrůstal v nádherném malebném kraji na Vysočině v početné harmonické rodině, kde víra byla samozřejmostí. Od mládí jsem ministroval až do maturity na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Setkal jsem se s celou řadou vynikajících kněží, kteří zde působili. Na Boží povolání jsem rád přitakal a nikdy jsem tohoto kroku ani sebemíň nelitoval.

Ale nebyl pro vás vstup do kněžského života nějakým způsobem těžký? Ptám se kvůli tomu, že jste byl vysvěcen v 70. letech, v jistě nelehké době normalizace.
Boží věci mají v každé době mnoho překážek. Ani v mém případě tomu nebylo jinak. Už během studia na gymnáziu jsem byl kontaktován příslušníky StB, bylo mi vyhrožováno, že neodmaturuji, snažili se mne zastrašit. Ale marně. Měl jsem i mnoho lidí, kteří mne povzbuzovali a z mého rozhodnutí se těšili.

Vy jste ale navíc pocházel ze zemědělské rodiny a taky z regionu, pro který bylo charakteristické, že se komunistické nadvládě podrobit odmítal. Daní nejvyšší za to zaplatilo mnoho sedláků i kněží Jan Bula a Václav Drbola.
Každý člověk si nese do života poznamenání rodinou a krajem, ve kterém vyrůstal. Já jsem toto ovlivnění rodinou i celým moravskobudějovickým regionem považoval za mimořádně šťastné a důležité. Až do dnešních dnů mám živě v paměti „babické události" a všechno příkoří totalitního režimu, které museli snášet zdejší lidé, včetně mé rodiny. Mým sourozencům po mém vstupu do kněžského semináře bylo bráněno v možnosti studovat dokonce i na střední škole. Tato zkušenost nás však obohatila jiným způsobem a přispěla k lidské zralosti.

Jak často vlastně vzpomenete na svůj kraj a jak často se tam dostanete?
Na rodnou vesnici a její obyvatele myslím stále. Jsem hrdý na své kořeny. Bohužel pracovní vytížení mi nedovoluje být zde fyzicky často. Denně se modlím za duchovní rozkvět této vesnice a celého kraje. Do Budkova vždy přicházím rád, nejen proto, že zde mám hrob rodičů a prarodičů, ale mám zde blízké příbuzné a mnoho přátel a spolužáků.

V Budkově jste letos kázal i o odkazu Ježíšových prarodičů. Jak a kde hledáte témata pro své promluvy k věřícím?
Může se zdát těžké kázat každoročně na stejné téma, když se slaví pouť sv. Anny. Jako začínající kněz, téměř před čtyřiceti roky, jsem měl problém něco najít. Nyní mám problém opačný: Co vynechat. Je tolik závažných témat, které je zapotřebí probrat, nebo připomenout. Například na celocírkevní úrovni je před námi říjnový synod o rodině v Římě, nebo u nás v říjnu První národní eucharistický kongres v Brně. Stále platí to, co řekl klasik: „Ars longa, vita brevis – Umění dlouhé a život tak krátký."