„V Česku je asi sedm druhů alternativního vzdělávání. Nejvíc je jich v Praze, tam zkouší vše. Hojně rozšířená je například Waldorfská pedagogika, ta je téměř v každém větším městě. Momentálně se hojně rozšiřuje i Montessori, i když je to stále spíše trend těch větších měst. Populární je takzvaná zdravá škola, což je taky alternativa, ale u tohoto typu to neznamená, že má úplně jiný vzdělávací program. Znamená to, že učíme dle RVP, ale dodržují se jen zásady zdravého přístupu ke vzdělávání. Oproti klasickému vzdělávání je tam třeba jiné stravování,“ vysvětluje učitelka základní školy Alena Štruncová.

Odlišný je také přístup učitelů k samotným dětem. „Musí být více individuální,“ podotýká Alena Štruncová. Existují i školy, kde učitel ani není učitel, ale pouze koordinátor. Děti si tam samy určí, co budou ten den dělat a jak to budou dělat, a koordinátor jen pomůže, pokud je potřeba. „Výhodu to má možná v tom, že se děti učí samostatnosti, ale pokud tam přijde prvňáček a má sám říct, co se chce učit, tak mi připadá, že je to trošku přivedené do extrému,“ zamýšlí se Štruncová.

Metody alternativní výuky jsou podle ní v lecčem inspirativní a sama je mnohdy využívá ve svých hodinách. „Ve třídě mám celkem 29 žáků včetně cizojazyčných dětí. Mezi nimi jsou žáci z Vietnamu, Albánie, Ukrajiny nebo Anglie a v tom počtu jsou i děti s individuálním plánem, které mají výukové problémy. Takže zapojujeme jazyky, zapojujeme názorné ukázky, obrázky, hodně dělám práci ve dvojicích, trojicích a děti předvádí, co se učíme v praxi. To jsou principy alternativních škol. A je potřeba to střídat, aby se děti nenudily, aby je to bavilo, takže každých pět až deset minut měníme aktivitu. Oproti tomu dřív byla výuka frontální, dřív byli žáci jiní,“ sdělila Štruncová.

Děti mají dnes daleko více možností, jak získat informace, a to se projevuje i na jejich zájmu o látku. „Je daleko náročnější učit, ale děti jsou pořád stejné. Buď chtějí, nebo nechtějí. A buď jsou hodné, nebo zlobivější. Je pouze na učiteli, jestli je zaujme a ony dávají pozor. Upoutat ty děti těžké je, protože mají strašně moc informací a možností, jak je získat. Sice nečtou knížky, ale mají deset různých způsobů, jak se k informacím dostat jinak. A možná i zajímavěji něž kdybych je odříkala já. Na vysoké jsme měli jednoho profesora a ten vždycky říkal: Když chceš zapálit, musíš sám hořet. A to podle mě platí,“ míní Štruncová.

Prvky alternativního vzdělávání aplikují i v mateřských školách. „Prvky Montessori ve školce zařazujeme, a dále i prvky Waldorfské pedagogiky. Nenahrazují klasickou výuku, ale pouze ji vhodně doplňují. Montessori pedagogika podporuje samostatnost dítěte. Ve školce ji lze nalézt například v tom, že si děti od útlého věku jeden den v týdnu chystají svačinky a po dozdobení ovocem a zeleninou jim vznikne třeba myška nebo lodička. Dále nově zařazujeme prvky pedagogiky Franze Ketta, a využíváme je při tvořivé práci s dětmi. Dítě při hrách nemusí být v obležení drahých hraček, ale stačí využít věci jako staré látky kamínky, provázky, mušličky nebo dřívka, které pomáhají u dětí rozvíjet představivost a fantazii,“ řekla učitelka mateřské školy Pavlína Sovková.

Také u předškoláků pozoruje, že jsou více roztěkaní a je těžší je nadchnout a u něčeho udržet. „Tím, že mají v dnešní době kolem sebe plno jiných vjemů, sledují televize a počítače, je těžší je zaujmout. Dříve byly děti zvyklé si hrát mnohem více spolu, podělit se o hračku, musely se umět domluvit, komunikovat spolu, počkat, až na ně přijde řada. Určitě se děti změnily, mění se pořád. Třeba si s dětmi povídáme a při poslechu vnímám, že jsou děti méně soustředěné. Činnosti musejí být rozmanité a často se střídat,“ komentuje Sovková.

Děti se dají přitom upoutat i obyčejnými hrami. „Třeba ve školní družině jsme měli celoroční projekt Retrohrátky, klasické školky, ať už s míčem, se švihadlem nebo s gumou. Zpočátku některé děti ani neuměly přeskočit švihadlo. Začaly v tom soutěžit, a nakonec to všichni zvládli. Nadchlo je to, i rodiče mi říkali: Děti nám tam v bytě bouchají o zeď míčem nebo skáčou celý den přes švihadlo, jen aby se mohly druhý den ukázat ve škole,“ usmívá se Sovková.