Téměř absolutní ticho na chodbě s vitrínou plnou vycpaných opeřenců rozčísne až zvonek oznamující přestávku.Ale ani tehdy se, v porovnání s obřími školami městského typu, ruch příliš nezvýší. Několik žáků vychází ze třídy, skupinka kluků zvědavě pokukuje, všichni se pohybují, dá se říci spořádaně a hovoří takřka polohlasem. A přece. I sem, poprvé v letité historii ústavu, dorazila šikana.

Zástupce ředitelky Ladislav Horký je z návštěvy novináře nejistý, jako kdyby přijel školní inspektor v kombinaci s ministrem školství. „Ve všech třídách jsme vyvěsili leták s opatřeními,“ ukazuje papír s několika body, který mimo jiné žákům nakazuje vypínat mobily a odkládat čepice v šatně. Zároveň na něm stojí upozornění, že škola bude sledovat fyzické kontakty mezi žáky. Nedávno totiž trojice páťáků násilím držela malého prvňáčka na záchodě. A záležitost nyní vyšetřují kriminalisté, protože rodiče hocha podali trestní oznámení.

Stačí jeden leták jak prvence další šikany? „Učitelé mluvili s dětmi. Možná by bylo nejlepší, kdyby nám poradili policisté,“ přemítá zástupce Horký.

Škola, rodina a televize

„Z mého pohledu by bylo ideální, kdyby se změnily podmínky ve společnosti. Aby se o děti více dbalo,“ podotýká ředitelka školy Miroslava Nečasová. Pedagogové říkají: Děti vychovává škola, rodiče a televize. Iniciátorem školního incidentu byl podle všeho hoch z dětského domova. Do náměšťské školy přišel v polovině školního roku. Předtím žil v Brně na ulici mezi bezdomovci. „Aklimatizuje se. Nebyl zvyklý na žádná pravidla,“ přiznává ředitelka Nečasová.

K atmosféře ve škole Komenského zřejmě nepřispěje fakt, že matka šikanovaného prvňáčka je jednou z jejích učitelek. Příliš se jí nelíbí, že přístup pedagogů k žákům je tam založen na přátelském přístupu. Na jedné věci se ale všichni tamní učitelé shodují. Šikana v náměšťské škole se už nikdy nesmí opakovat.