VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sirotci v Essumbě jedí i mravence

Essumba /SERIÁL O KENI/ - Po Essumbě se toulá mnoho sirotků. Nechodí do školy, protože nemají na poplatky. Sociální systém neexistuje, a tak přespávají u prarodičů nebo kde se dá. Jedí ovoce, mravence. Co kde najdou a co jim kdo dá.

25.10.2011
SDÍLEJ:

Děti s nasbíraným ovocem guave.Foto: Filip Rosenkranc

„Když jsem byl malý, tak mi jako sirotkovi občas někde dali trochu ugali. Kousek mi vrazili do rukou, ale ugali bylo ještě velmi horké, tak jsem ho upustil na zem. Sebral jsem ho plné špíny a utíkal pryč,“ říká Jacob, můj hostitel v Keni.

Jacob drsné období života přežil, má dům, ženu a tři děti. Tři děti je na keňské poměry velmi málo, výjimkou nejsou rodiny s více jak deseti. Když pak rodiče zemřou, zanechají po sobě spoustu hladových krků. Nejčastějším zabijákem rodičů je AIDS. Nakažení bývají oba rodiče, děti pak jenom čekají, kdy přijde nevyhnutelné.

Příčiny úmrtí bývají ale různé, zvláštní je třeba Jacobův případ. Jeho otec vlastnil v Essumbě několik pozemků. „Jeho bratři mu ale záviděli a chtěli pozemky pro sebe,“ říká Jacob. „Prostě jednoho dne přišli a zabili ho. Nám řekli, ať odsud zmizíme, jestli nechceme dopadnout stejně.“ Jacobova matka i sourozenci se rozutekli a Jacob se v šesti letech začal toulat po vesnici. Jídlo vybíral z odpadků a zvykl si spát venku. „Přespával jsem v kopcích. Zjistil jsem, že kameny jsou za den hezky vyhřáté, tak jsem spal na nich a ani mi nebyla moc zima“ dodává Jacob.

Měl štěstí

Obrat nastal, když si ho všimla jedna žena a odvedla ho do vzdáleného sirotčince. Ten provozoval chirurg John Green z Británie, Jacobův zachránce. Jacob už v té době měl rozežrané nohy od červů. V sirotčinci ho posupně vyléčili.

„Také jsem nebyl zvyklý spát uvnitř, proto jsem jim utekl. Našli mě, přivedli zpátky a několik dnů mě hlídali, než jsem si zvykl,“ vypravuje Jacob. Měl štěstí, začal chodit do školy a s podporou Johna se mu podařilo vystudovat i střední a vysokou školu. Poté sám pracoval se sirotky. Učil je mimojiné zpívat. Největším úspěchem bylo, když se se svým sborem vypravil na turné po Spojených státech. Tam se jim podařilo získat další finance na podporu sirotčince.

Po nějakém čase se Jacob vrátil do Essumby, svého rodiště. Stařešina vesnice mu ukázal pozemek, kde byl pohřben jeho otec, a tady Jacob postavil dům, ve kterém já právě teď sedím a píšu tyto řádky. Jacob nemá práci, ale je stále zapálený pro pomoc sirotkům, protože ví, jaký jejich život je.

Oběd ve škole je jediným jídlem

Jedním z Jacobových svěřenců je Andrew, který je vždycky vítán u stolu a kterého Jacob podporuje ve studiu. Otec mu zemřel a matka ho i jeho bratra opustila. Ale mají štěstí, že jim matka alespoň nechala postavit dům předtím, než odešla. Také mu hradí část poplatků za studia. Andrew je teď ve čtvrťáku na střední, je to jediný čtvrťák v Essumbě. Žije se svým mladším bratrem, o kterého se stará.

„Ráno nemáme ani čaj, prostě jdeme do školy,“ svěřuje se Andrew. Tam dostanou oběd, to je často jejich jediné jídlo dne. „Večer někdy máme trošku mouky, ze které uděláme ugali. To sníme a už se těšíme na další den do školy na oběd,“ pokračuje Andrew. Nejhorší jepro ně víkend, kdy se nejde do školy, to jsou velmi hladové dny. Andrew ale pracuje tvrdě a má pozitivní přístup k životu: „Když chce člověk něčeho dosáhnout, nesmí se vzdát a musí vytrvat, i kdyby po cestě několikrát neuspěl.“

Když jsem se ve škole ptal, kolik tu studuje sirotků, zástupce ředitele Benjamin slíbil, že mi zítra dá seznam. Další den mi donesl dlouhý seznam 101 sirotků ze 754 studentů. Statistická metoda to nebyla úplně spolehlivá, všichni třídní učitelé se prostě zeptali dětí, kolik mají rodičů, a zapsali si jména. Přesné číslo úplných sirotků ve škole nevím, ze 101 jich je zhruba 15. Za sirotka tu ale považují i dítě s jedním rodičem, protože i tak jsou šance na slušný život a vzdělání mizivé.

Cestou po vesnici na mě zamávala jedna paní a vyprávěla mi, že manžel zemřel a zanechal ji se sedmi dětmi. Ty ani nemůže poslat do školy, protože na to nemá peníze. Základní vzdělání je sice zdarma, ale žák potřebuje uniformu, pomůcky a peníze na různé výjimečné události.

Bojovat je nutné na více frontách

Zástupce Benjamin mě ale trošku zklamal, když si myslel, že ve vesnici nejsou další sirotci kromě těch, co chodí do školy. Školáci tu ale tvoří jen šťastnější menšinu sirotků, ať už částečných nebo úplných. Ti méně šťastní tráví čas touláním se po vesnici a hledáním jídla. Většina z nich jsou kluci, protože holky mají snadný způsob, jak se o sebe postarat – najít si muže. Najdou si partnera velmi brzy a třeba v patnácti letech začnou rodit děti. Koloběh sirotků tak stále pokračuje a nebude snadné ho jen tak zastavit.

Je třeba bojovat na několika frontách. Jednak je nutné zastavit šíření viru HIV. Ve škole se prý o AIDS učí, ale zatím jsem nedostal žádnou konkrétní odpověď, budu pátrat dál. Také by se hodilo podpořit lepší plánování rodičovství, ale minimálně na vesnici to není snadné, protože tady platí pravidlo: čím má člověk více dětí, tím je bohatší. Zároveň potřebují pomoc současní sirotci, aby aspoň měli co jíst a mohli chodit do školy.

Jacob se skupinou místních dobrovolníků vytvořil před šesti lety projekt, jehož cílem bylo zajištění soběstačnosti skupiny, která by mohla sirotky ubytovat, živit a posílat do školy. Plánem bylo zakoupit dvě krávy a stroj na mletí kukřice. Prostředky z prodeje mléka a mletí kukuřice by pak byly využity pro sirotky. Plán ale selhal, když sponzor odmítl slíbenou pomoc. Od té doby se nic nedělo.

Beru to jako výzvu pokusit se udělat aspoň něco málo na místě, kde naše málo může pro někoho znamenat hodně. Při takových projektech je pro mě zásadní udržitelnost, tedy aby projekt mohl pokračovat jen díky místním prostředkům a místním lidem. A přesně to tady je: lidé s dlouhodobým plánem a motivací.

Seriál o Keni

Filip Rosenkranc je vysokoškolský student z Třebíče, který se rozhodl, že se vypraví do Keni. Tam bude dva měsíce pracovat ve škole v odlehlé vesničce Essumba, kde nemají elektřinu.
Deník vám bude přinášet seriál o jeho cestě.

FILIP ROSENKRANC

25.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Josef Mladý

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Volby na Vysočině.
AKTUALIZUJEME
46

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Krajský úřad dohlížel na klidné volby

Vysočina – Pracovníci Krajského úřadu Kraje Vysočina, kteří tradičně na volby na Vysočině dohlíželi, se během hlasování nesetkali s žádným závažným problémem nebo nedostatkem.

Voliči přicházeli odevzdat hlas i v posledních chvílích

Stařeč - Zájem voličů je patrný i ve Starči na Třebíčsku. Účast přesahuje 60 procent.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení