Jakékoli informace škola tají a odvolává se přitom na probíhající policejní vyšetřování. Ani to by však podle odborníků nemělo stát v cestě otevřenému přístupu a aktivnímu řešení problémů.

„Jsou dvě kategorie škol. Jedna nám vše hlásí, i když to není jejich povinnost. Ta druhá kategorie zatlouká a mlží,“ říká Zdeněk Ludvík z krajského odboru školství. Přitom právě tehdy může dojít k dohadům, které mohou poškodit každého z aktérů. „Nejvíc problémů nastává, když se šíří neověřené informace. Mnohem lepší je problém společně řešit. My školu můžeme nasměrovat, můžeme poradit. Když ale o případu nevíme, nedá se nic zlepšit,“ potvrzuje Ludvík.

Stejný názor má i uznávaný odborník na problémy šikany, speciální pedagog a etoped Zdeněk Martínek. „Pokud se škola bojí špatné pověsti a vše tají, je to velký omyl a chyba zároveň,“ míní Martínek, který jako pracovník Pedagogicko-psychologické poradny v Pelhřimově má s podobnými případy bohaté zkušenosti.

Jak postupovat?

Přijmout opatření a informovat rodiče

Podle Martínka má mít každá škola pro takový případ předem připravený a jasný postup. Ten by měl být transparentní nejen pro pedagogy, ale hlavně pro rodiče, kteří musí mít jistotu, že škola tyto situace zvládne a umí je řešit především s ohledem na bezpečnost dětí do budoucna.

„Pokud se ve škole objeví závažný případ, považoval bych za správné a nutné, aby vedení školy svolalo všechny rodiče, a sdělilo jim jasnou strategii postupu a přijatá opatření,“ vypočítává Martínek.

Za okamžitá řešení považuje hlídání kritických míst, přizvání fundovaného odborníka zvenčí, stanovení trestu pro agresory jako varování pro ostatní žáky a vysvětlení situace žákům.

Trest zaslouží oběť?

Otázkou zůstává forma a míra trestu pro agresory. „V závažných případech bych doporučoval udělit minimálně dvojku z chování nebo by mohl sociální odbor navrhnout dočasnou ústavní péči,“ konstatuje odborník.

Největší chybou, kterou by škola mohla udělat, je přesunutí oběti na jinou školu. A právě o tom se v Náměšti nad Oslavou vinou pštrosí politiky vedení školy mezi lidmi hovoří. „Tím by škola dala tichý souhlas agresorům s jejich počínáním a potrestala oběť,“ diví se pedagog Martínek.

Že ovšem zmíněný paradoxní přístup není až tak neobvyklý, ví i šéf krajského odboru školství. „Šikana je obecně velmi nešťastná okolnost. Jak se o ní začne mluvit, obrátí se to často proti šikanovanému,“ krčí rameny Ludvík.