„Byl mladý, rázný, charizmatický a s rozjívenými puberťáky si poradil hladce. Rozený učitel s přirozenou autoritou. Jmenoval se Michal Scigiel,“ říká Dana. Když látka pokročila k lidskému tělu, jeho dospívání a pohlavnímu rozmnožování, Scigiel podle jejích slov docela bez okolků a uzardění odvykládal učivo, aniž ve třídě zavládly divné pocity.


„Byl počátek osmdesátých let, on neměl potíž navodit vhodnou atmosféru, díky které jsme se dozvídali věci intimního rázu. Asi to, co má v současnosti prezentovat diskutovaná sexuální výchova. Na to musí být povaha, aby učitel nebyl trapný a děti ho poslouchaly,“ upozorňuje paní Dana.


Michal Scigiel dnes dělá ředitele Základní školy Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou. „Jo, na ty roky v Budišově vzpomínám rád. Rozmnožování, to se přece děti v přírodopise učí už od prvoků. Postupně se po krůčcích dostanou k lidskému tělu. Je to normální součást přírody, to téma není potřeba démonizovat,“ říká ředitel.


Bedla a prezervativ


V jeho hodinách se školáci mohli ptát anonymně prostřednictvím psaných dotazů. „Když jsme probírali, jak se chránit před pohlavními chorobami a nechtěným početím, přinesl jsem na ukázku prezervativ. Drzí kluci mě začali popichovat, abych jim ukázal, jak se nasazuje. Mysleli si, že mě vyvedou z míry. Tak jsem zašel do kabinetu pro plastový model zavité plodnice bedly, na něm to ukázal a bylo vymalováno,“ usmívá se.

Ministerstvo školství doporučilo školám zavést předmět sexuální výchova, vydalo i metodickou příručku pro kantory. Mají s objasňováním problematiky začínat prakticky od první třídy. „Na sexuální výchovu nelze nahlížet pouze z hlediska biologického, ale také z hlediska sociálního a psychologického, přičemž všechna hlediska by měla být v rovnováze,“ říká se v doporučení ministerstva školám.


Co míní o myšlence zavést do škol předmět sexuální výchova Michal Scigiel? „To je zase nějaká šílená kampaň. Je to blbost, zavádět to jako samostatný předmět. My už tady těch výchov učíme několik. Toto je záležitost, kterou je třeba rozpustit přirozeně do různých předmětů. Starším děckám do občanské nauky, přírodovědy, citlivě to zakomponovat do učiva,“ kroutí hlavou ředitel . „Netlačit příliš na pilu“, nechat to individuálně na schopnostech a povaze jednotlivých učitelů, myslí si. Zbytek už je na rodině, v tomto ji škola prostě nemůže nahradit. Příručka a doporučení doputovaly i do malotřídky v Rapoticích, kam chodí tři desítky dětí od první do páté třídy. „Dostalo se to k nám, založil jsem to do knihovny k materiálům, které došly už dřív.

Pojednávaly o otevřeném přístupu škol v Holandsku k sexuální výchově, myslím, že Češi jsou trochu jiná nátura,“ domnívá se rapotický ředitel Roman Jánský. Je podobného mínění, jako jaroměřický ředitel školy. „Tady jsme na vesnici, je tu hodně věřících. Podstatný podíl informací by měl vzejít z rodinného prostředí. Děti se samozřejmě už v prvouce dozvědí něco o lidském těle,“ dodává.


S nabídkou školám přichází Neformální klub vrstevnických vzdělavatelů Netopeer. Jde o mladé lidi ve věku od 15 do 24 let. Učitelé mají možnost využít vrstevnických vzdělavatelů, kteří jsou vyškolení pro práci s mládeží v oblasti výchovy k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví. Vrstevníci na přednáškách poskytují základní a ověřené informace o dané problematice