Přední kola byla odpružena příčným listovým perem, zadní vinutými pružinami. Motor měl obsah lehce přes 600 ccm a byl spojen se čtyřstupňovou mechanickou převodovkou. „Šestistovka" měla dveře otevírané proti směru jízdy, jak velela tehdy již ustupující evropská móda. Nádrž byla uložena pod přední kapotou, kde zabírala podstatnou část zavazadelníku. Malý Fiátek dokázal koketovat s rychlostí téměř 100 km/h.

V roce 1960 se představila modernizovaná verze, která nesla označení 600 D. Největší změnou bylo zvětšení objemu motoru na 767 ccm, čímž se zvýšila maximální rychlost na celých 110 km/h. Vůz v průběhu výroby doznal ještě několik dalších změn, z nichž nejmarkantnější byla změna otevírání dveří s panty vepředu, nebo přesunutí polohy nádrže v kufru až do jeho zadní části. Obě tyto úpravy měly velký podíl na zvýšení bezpečnosti šestistovky, která se v Itálii přestala vyrábět v roce 1969.

Tím však kapitola tohoto malého ale trvanlivého a chytře řešeného vozu neskončila. Dále pokračovala licenční výroba v dalších zemích jako např. ve Španělsku (Seat), Rakousku (Steyr), Německu (NSU) nebo dokonce v Jugoslávii (Zastava). V Jugoslávii se variace Fiatu 600 vyráběla asi nejdéle, a to až do roku 1985. Poslední verze měly větší motor z Fiatu 850, kotoučové brzdy na předních kolech a dosahovaly rychlosti až 125 km/h.

Šest cestujících

Pokud budeme hovořit o zvláštnostech a zajímavostech, zmiňme se o čtyřdveřové variantě značky Seat, nebo o malém dravci vyladěném firmou Abarth. Šestistovky nesoucí značku Abarth byly dodávány se třemi velikostmi motorů. S největším o objemu 1.0 litrů dosahoval lehký Fiátek rychlosti až 190 km/h! Nesmíme také zapomenout na prapůvodní Multiplu. Ta vznikla posunutím zvětšené kabiny až nad přední nápravu a ve třech řadách sedadel bylo možno přepravit až šest cestujících včetně řidiče. Na závěr doplňme, že Fiatem 600 se naprosto okatě nechali inspirovat i sovětští konstruktéři při vývoji Záporožce ZAZ-965, kterého ovšem poháněl vzduchem chlazený vidlicový čtyřválec.

Tátovo auto

Fiat 600 byl samozřejmě oblíbený i v bývalé ČSSR a na našich silnicích, jak se říká, zdomácněl. Třebíč nebyla výjimkou. Šestistovka byla například prvním autem mého táty. Šestistovkou také většinu života jezdil můj děda Vladimír Joch, který ji parkoval na ulici Gustava Klimenta (dnes Na Potoce). Jeho vzorně udržovaná Fiatka měla bleděmodrou barvu a bílou střechu. Jednalo se o jeden z prvních typů s dveřmi zavěšenými vzadu, bílými předními blinkry a startérem s mechanickým ovládáním páčkou mezi sedadly.

Dnes můžeme v ulicích Třebíče spatřit jasně červený Fiat 600 D z našich obrázků. Byl vyroben v roce 1965. Jeho současný majitel ho zakoupil v roce 1986 a před čtyřmi léty mu dopřál celkovou generální opravu. Popřejme mu tedy, aby tradici „šestistovek" v Třebíči nesl hrdě dál!