Trojnásobná olympijská šampionka z Česka poté „vysvětlila" odvážné Nizozemce, kdo od roku 2007 na velkých soutěžích kraluje – na světovém šampionátu v ruské Kolomně ji porazila o téměř čtyři sekundy a získala v pořadí již druhou nejcennější medaili z šampionátu.

Ke konci to byla taková vaše spanilá jízda, že?
Můžu stoprocentně říct, že pětka mě dneska nebolela ani z poloviny jak včera ta trojka. Byl to prostě úplně jiný závod. Připadalo mi, že v hale byla i větší zima - a v zatáčce jsem se mohla normálně odrážet.

Což včera s tou strženou bruslí nešlo…
Nechtěla jsem to říkat, ono by to vypadalo, že se chci na brusli vymlouvat. Ale ta brusle byla fakt… To normálně jedeš po ledě a najednou jsem se zadrhla a nemohla jet. Říkám si: Co to je? A pak se přesvědčuju. Nebudu se na to koukat, ještě bych znervózněla. Po startu jsem ale zjistila, že se nemůžu odrážet z pravé i z levé nohy v zatáčce.

Takže dnes to pro vás byla jedna z příjemnějších pětek?
Jo, takhle pěkně se mi nejelo dlouho. Ze začátku jsem se hodně šetřila, jezdila jsem kola o něco pomaleji než Carine.

Ale pak jste pořád zrychlovala.
No právě. Prvních pět kol jsem jela pomaleji, a pak jsem říkala, že zkusím zrychlit a ono to šlo. Dneska to bylo proti včerejšku nebe a dudy. Kdyby se mi takhle jela trojka, to by byla paráda.

Měla jste vůbec nějakou krizi?
Asi dvě kola do cíle. Petr už ale na mě křičel, že mám dvě a půl vteřiny. Věděla jsem, že i kdybych poslední dvě kola jela za 33,5, stačilo by to.

Dvě zlaté medaile. Cíl je splněn a překročen?
Nevím. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem po včerejšku vyhrála. Trochu jsem se smiřovala i s tím, že dneska nevyhraju. Ale při rozcvičení jsem si říkala: Nemůžeš se z toho zhroutit, to nejde.

Trůn vám patří už deset let.
Právě, to je neuvěřitelné, jak z říše snů. Nikdy jsem si nedokázala ani představit, že se tohle stane.