U výdejních okének na strávníky čekají kuchařky. Aby nedocházelo ke kontaktu, jsou výdejní okénka vylepšená o štíty z plexiskel. Kuchařky tak nemusí trávit celou směnu v rouškách. Skla mají další funkci. „V jídelně jsme u výdeje instalovali zástěny, abychom minimalizovali kontakt studentů se zaměstnanci. Zároveň se snažíme zabránit, aby žáci nemohli kontaminovat jídlo,“ říká ředitelka Centrální jídelny v Třebíči Drahomíra Trnčíková.

Jakmile mají žáci oběd, spěchají zabrat co nejlepší místa u stolů. Kdo kde bude sedět, nikdo neurčuje. „Dnes máme naplánováno vydat 1 200 obědů. Nemůžeme proto nijak regulovat kdo, kdy přijde na oběd. I kdybychom dali každé škole, co v Třebíči je, třeba hodinu na to, aby mohli žáci a zaměstnanci na oběd, bavíme se tu o pěti hodinách výdeje, a to je nereálné,“ vysvětluje Trnčíková.

Poté, co talíře zejí prázdnotou a strávníci opouští svoje pozice, nastupuje na scénu dezinfekce. „Jakmile odejdou od stolů, hned přichází naše pracovnice a stoly pravidelně po každé skupince dezinfikuje,“ komentuje Trnčíková.

Skutečně, chvíli poté co první skupina žáků dojedla dnešní menu, rybí filé, přichází pracovnice v bílém mundůru, roušce a rukavicích. V jedné ruce drží rozprašovač s dezinfekcí, v druhé čistou utěrku. Stačí pár vteřin a vše je opět připraveno na další várku.

Jídelna zatím funguje pouze v nouzovém režimu. Žáci si proto nemohou vybírat ze tří jídel a veřejnost si na obědy musí ještě počkat. „Rekonstrukce má mírné zpoždění. Snažili jsme se to naplánovat, abychom stihli vše do konce prázdnin. To se nepovedlo, protože během oprav se objevilo mnoho komplikací, jsme ve staré budově, třeba rozvody byly v katastrofálním stavu a musely se udělat komplet nové. Doufáme, že až to bude hotové, nebudeme muset do hlavní kuchyně několik let sáhnout,“ uzavírá Trnčíková.