Pozorování ptactva je v Anglii div ne národním sportem a prostřednictvím slabosti pro opeřené bližní se daří získávat nemalé prostředky na ochranu přírody vůbec.

Bylo by pěkné, kdyby to aspoň trošku fungovalo i u nás – abychom se snažili přiřadit k vyspělým státům nejen plnými kapsami, ale i vztahem k okolí, odpovědností, popřípadě soucítěním.

Takže vás dnes zveme za jarními ptačími projevy, což je především jejich zpěv. Na rozdíl od tzv. hlasů, kterými se ptáci různě dorozumívají po celý rok, je zpěv vázaný na jaro, konkrétně na dobu hnízdění. Je to doba, kdy nad pudem sebezáchovy převáží pud zachování rodu. Představte si takového kosa – na jaře se vyloženě vybarví – jeho černá je ještě černější a zobák svou žlutí až svítí. Pak si najde nápadné místo – vrcholek stromu či střechy - a aby toho nebylo dost, spustí svou hlasitou nápadnou píseň. Jako kdyby zapomněl na jakoukoliv ostražitost. Ale je to logické – teď není důležité, abych přežil já jako jedinec, ale můj rod. Zpěvem totiž ptačí samečci lákají samičky a současně označují hnízdní teritorium. Potřebují nejen zahnízdit, ale svoje potomstvo uživit. Proto ono „já jsem ten nejlepší, nejsilnější a toto území je moje!“

Rozeznávat ptačí zpěvy je docela věda – chce to určitě velikou zkušenost, hudební sluch a paměť. Přesto když se s námi zaposloucháte do jarních ptačích hlasových projevů, třeba se nějaké zpěvy poznat naučíte.

Začněme třeba budníčkem menším: je to nenápadný ptáček, ale podle zpěvu je nezaměnitelný – nápadné zřetelné cilp-calp. Odtud také německý název budníčka menšího – psáno zilp-zalp. Kdybyste si chtěli být úplně jistí, zkuste jej vypozorovat – bude mít štíhlý zobáček a tenkou černou pásku přes oko.

Nebo pár zpěvů, které se lze snadno naučit podle toho, co připomínají: jako zvonek opravdu zpívá ptáček toho jména – zvonek zelený, a jako zurčící potůček zní zpěv červenky obecné; ptáčka nikoli, jak byste čekali s červenou, ale s oranžovou náprsenkou.

Už název ptáčka zvaného rehek napovídá, že jeho zpěv bude vrzavý. A králíček obecný, náš nejmenší ptáček, ten zase připomíná špatně namazané kolečko.

Některé ptačí zpěvy můžeme poznávat podle mnemotechnických pomůcek – třeba pěnkava jakoby do omrzení opakuje: Jak to sluníčko pěkně svítí! A když zaslechnete v polích jakoby nápěv Osudové, slyšíte strnada obecného. To je ptáček ve svém svatebním šatě nádherně do žluta zbarvený – skoro byste řekli, že někomu ulétl kanárek…

Přeji vám krásné jaro s našimi milými opeřenými přáteli.

IVA SUCHÁ