Menší rodinný domek je situovaný ve svahu. Bydlí v něm důchodce František Vašíček, který se pohybuje na invalidním vozíku. Jeho manželka Anna je tento týden na návštěvě u příbuzných. Žije s nimi i dvaatřicetiletý syn Radovan, který se věnuje myslivosti a chová dva cvičené jezevčíky. Ti však v dotyčnou noc ani nehlesli.


„Před půl sedmou jsem se vzbudil a sešel z podkroví do přízemí, do jídelny,“ vypráví Radovan. „Na stole tam ležela bedna na pečivo, která bývá normálně v regále v obchodě. Divil jsem se, jak se tam vzala, protože já sám jsem ji tam nedával. Pak jsem šel dolů do suterénu za otcem, který tam má svou místnost uzpůsobenou svému zdravotnímu stavu. Nesl jsem mu snídani. Dal mi léky, že prý mu je mám uložit do krabičky, která je vždycky v jídelně,“ popsal Radovan Vašíček sled ranních událostí.


Papírovou krabici od oplatků, ve které je uloženo několik druhů léků, však v přízemí hledal marně. „Díval jsem se i o pod stůl, jestli tam neleží rozsypaná. Nakonec jsem ji našel v podkroví v pokoji matky, která je ale teď několik dní pryč. Stála uprostřed místnosti na zemi. Nikdo z nás ji tam nedával, náměsíčný nejsem. Nedokážeme si to vysvětlit, jedná se snad o paranormální jev,“ divil se Radovan.


Oba psi tvrdě spali


„Když jsou psi doma a někdo sáhne na kliku, dávají o tom hlasitě vědět. V noci ale ani nezaštěkali,“ říká vozíčkář František Vašíček. „Když jsme našli bedýnku v jídelně, moc jsme o tom nepřemýšleli. Ale ty léky o patro výš… V tom baráku musel někdo být. A nevíme, kudy by se tam dostal, všechny dveře byly zamčené,“ přemýšlí František. „Ránou jsou obě feny čiperné, skáčou po mně. Teď ale stará ani nevěděla, že jsem přišel, a mladá koukala jen jedním okem,“ doplnil. Každý večer je prý vezmou ven kolem domu. Podle jeho názoru tam mohl někdo něco pohodit psům k sežrání.


Sousedé se události diví. „Já to slyším poprvé, vůbec o takových věcech nevím,“ odpovídá rodák Antonín Dokulil.


Ráno Vašíčkovi zavolali policii. Hlídka ale záležitost uzavřela. Nic se totiž neztratilo, nic nebylo poškozené. René Novotný z Policie ČR v Třebíči sdělil, že s podobnými případy se zatím setkali pouze u seniorů, kteří si o něčem vytvořili své utkvělé představy. Doporučuje vyměnit bezpečnostní zámek pro pocit jistoty.


„Člověk, kterému se to přihodí, o tom přemýšlí jinak, než ten, který to slyší vyprávět. Je to strašně blbý pocit,“ uzavírá František Vašíček. Myslí si, že to pro někoho asi bude zase nějaká nová forma „adrenalinu“. Projít se v noci v cizím obydlí a dát domácím najevo, že jsem tam byl. Jen tak, ze „sportu“.