Podnikání viděl úplně všude. Třebíčský podnikatel Richard Horký před sebou neviděl les, ale dřevní hmotu. Neviděl pole, ale slámu. Později podnikal v mnoha oborech, ale teplárenství u něj hrálo prim. „Byli jsme spolu na podnikatelské misi v Indonésii. Jeli jsme autobusem a míjeli palmové plantáže, které místní zemědělci vypalovali. Richard se na to díval a říkal, kolik energie by se z toho dalo vyrobit. A pak se na dva dny oddělil od naší výpravy a jel hledat někoho ze státní sféry. Chtěl jednat o tom, zda by byl zájem o převod technologií a spolupráci. Je jedno, že to nedopadlo, prostě to zkusil,“ zavzpomínal na Horkého podnikatelský instinkt Petr Šmejkal.
Šmejkal převzal před několika měsíci po Horkém vedení Okresní hospodářské komory Třebíč. Richard Horký podnikal v Česku, na Slovensku, na Ukrajině, zkoušel to třeba i v Číně. Devětapadesátiletý třebíčský podnikatel zemřel v pondělí pětadvacátého července po vleklých zdravotních problémech.
Třebíčané si ho ale budou dlouho pamatovat hlavně jako člověka, který přebudoval tamní systém vytápění. Zatímco ještě v roce 2000 Třebíč vytápělo množství sídlištních tepláren, přičemž jediným palivem byl plyn, o dvacet let později stály kolem Třebíče čtyři velké teplárny na biomasu. Lokální teplárničky zmizely – a do města nyní proudí teplo z dřevní štěpky a biomasy. „Kdyby se snad Putin zbláznil a odstřihl Česko od plynu, Třebíče se to nijak zvlášť nedotkne,“ říkával s oblibou Horký.
Horký v Třebíči stavěl rodinné domy – samozřejmě s připojením na své teplovody. Na třebíčském sídlišti Na Kopcích vystavěl novou čtvrť, opravil hotel Atom, vlastnil Zámek Dukovany. Ten je nyní k prodeji.
Richard Horký vzhlížel k Janu Antonínu Baťovi, který v Třebíči-Borovině ve třicátých letech minulého století vlastnil obuvnickou továrnu. Po Baťovi zde zůstaly nejen baťovské domky, ale i typické haly. Do roku 2000 zde sídlila obuvnická firma, ta však zkrachovala a areál začal chátrat. Horký přišel s nápadem celý komplex přeměnit, a tak za pomoci města a jiných podnikatelů dnes na místě stojí byty, mateřská škola či Ekotechnické centrum Alternátor.
Alternátor je příkladem toho, že Horký nemyslel pouze na byznys. Chtěl lidi, zejména děti, zábavnou formou vzdělávat. V Alternátoru vznikly expozice o energetice či o vesmíru. Chloubou centra je obří projekční koule Science on a Sphere, kterou vyvinuli v NASA. V Evropě jich je jen asi deset. Umí zobrazit planety, ale i dění na zeměkouli. Horký ji zbožňoval a hrdě ji předváděl. „Ukažte nám, jak a kam lítají letadla,“ říkával a komentoval nejvytíženější dopravní linky.
Ekotechnické centrum Alternátor sloužilo také jako jakési muzeum historie Boroviny. Návštěvník zde mohl vidět stroje z 19. století, často se zde konaly výstavy o Baťovi či právě o Borovině. První ředitelkou Alternátoru byla Martina Patáková. „Já předtím prodávala reklamu pro rádio a pan Horký se mě při jedné návštěvě zeptal, zda nechci Alternátor vést. Říkala jsem, že si to musím rozmyslet, ale on mi hned další den telefonoval. Pamatuji si to jako dnes, byla jsem v obchodu a musela se okamžitě rozhodnout. Ta nekompromisnost se mi na něm líbila. Jako šéf byl přísný, ale dokázal být i velice lidský. Pro zaměstnance svých firem dělal pěkné večírky, na kterých se s nimi uměl dobře pobavit,“ podotkla Patáková.
Horký měl i své odpůrce. Jeho častým kritikem byl třebíčský opoziční vůdce Jaromír Barák, jemuž se nelíbila Horkého spolupráce s třebíčskou radnicí. Ten v roce 2015 prohlásil: „Pan Horký si myslí, že bude ovládat nejen radu města, ale že bude ovládat celé zastupitelstvo. Pan Horký si myslí, že tohle město bude skákat podle toho, jak bude pískat.“
Horký měl s Barákem spory již dříve a nyní nechtěl, aby zastupitel coby ekonom kontroloval nakládání s městskými dotacemi v plaveckém areálu Laguna. Ten v té době zčásti provozovala Horkého firma. Spor se táhl dlouho, Horký Baráka žaloval, že ho jeho výroky poškozují coby podnikatele i představitele hospodářské komory. Soud ale Horkého žalobu nakonec zamítl.
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
