Ty jsou vyvedeny do nejmenších detailů, zejména hýbající se figurky budí u návštěvníků údiv. Kovář přikládá pod buchar železo, řezník bourá prase, pejsek vrtí ocasem, do toho se v kole točí páry tanečníků, nad tím vším pochodují sloni a velbloudi, za nimi duní hlavy beranů, kteří zřejmě bojují o hezkou ovečku, točí se mlýnská kola a v hradě vyřezaném podle Křivoklátu svítí okna. Pozorný divák najde i mnoho dalších podrobností – a ve dvou postavičkách pozná i tvůrce betlému. Emil Peitz stojí před hradem se dvěma dogami, kdežto tvůrce mechanické části Pavel Balcar postává coby mlynář před svým mlýnem a spokojeně bafá z dýmky.

„Bydlíme nedaleko, a když na Vánoce přijede dcera s dětmi, vždy se sem chodíme na betlém podívat,“ sdělila Marcela Veselá, která si jesličky přišla prohlédnout se svou rodinou.

Hugo Vostal se svým vlastnoručně vyrobeným fotoaparátem a vlastnoručně ušitým županem.
Retro jako filozofie. Student z Třebíče chodí doma v županu a holí se břitvou

Betlém bývá o Vánocích téměř neustále v chodu, pokud ale zrovna stojí, stačí zazvonit a jeho tvůrce jej rád na požádání spustí. Peitzovi s jeho výrobou začali už před patnácti lety a před deseti se na něm objevily první pohyblivé figury. Rodina tak pokračuje v třebíčské betlémářské tradici, která patří mezi nejstarší v rámci celé Vysočiny.