Nedávno na rybník umístil další sochu, vodníka, jak právě z vody tahá na udici lapeného kapra.

„Dělal jsem na tom ve volném čase asi čtrnáct dní. Je to pečlivější práce, používal jsem při tom hodně různých dlátek. Sova byla jednodušší, tu jsem vytvářel asi patnáct hodin,“ podotkl Marian Trojan.

Základem pro sochu vodníka se stala zdravá část statného topolu, který ještě před časem stával na hrázi Gbelu. „Musel se pokácet, teď to dřevo vracím zpátky,“ řekl zručný řezbář z Náramče.

Všichni sousedé a známí ho prý v jeho činnosti podporují. Radost mu dělá i zájem veřejnosti. Řidiči i cyklisté se na hrázi zastavují a s vodníkem i se sovou se velmi rádi fotografují. „Stala se z toho místní atrakce,“ pochvaloval si Marian Trojan.

Svému koníčku se chce věnovat i nadále. Nápadů má hodně. „Jen ten čas mi docela chybí,“ usmál se.

„Určitě bych chtěl vytvořit obecní betlém a taky na rybník ještě určitě nějakou sochu přidám. Hotovou bych ji mohl mít do konce roku. Co to ale bude, neprozradím. Nechte se překvapit,“ dodal.