Zdeněk Zimola měl betlémy rád odmala. Vyráběl je už jako malý kluk. „Betlémy jsou moje srdeční záležitost. My chodíme do kostela v Přibyslavicích a tam mají krásný betlém třebíčského typu, tedy s papírovými figurkami. A to mě odmalička fascinovalo. Hrozně se mi to líbilo a říkal jsem si, že si musím takový betlém udělat. Když jsem byl malý, dělal jsem si proto betlémy třeba z krabice od bot,“ vzpomíná Zimola.

A byly to právě betlémy, které ho přivedly ke dřevořezbě. Stačila jedna krátká cesta, pouhých pětadvacet kilometrů. Přesně taková je vzdálenost z Bransouz do Třeště. „Jednou o Vánocích jsme si s manželkou říkali, že se tam pojedeme podívat na Betlémskou cestu. Já z toho pak byl úplně uchvácený, pro mě to byla naprostá bomba. V Schumpeterově domě, kde mají expozici betlémů, seděl pan Hanták a přímo tam vyřezával. Dali jsme se do řeči a on mi řekl, že musím v létě přijet na akci Dřevořezání. Tam si prý koupím dlátka a můžu si to zkusit sám,“ vypráví nadšeně Zimola a vzápětí ve svém příběhu pokračuje: „Tak jsem si to zapsal do kalendáře a v létě jsme jeli. Koupil jsem si tam první dlátka a první nožíky, zkusil jsem to a ono to šlo. A příští rok jsem už seděl na náměstí v Třešti s nimi.“

Velkou láskou Zdeňka Zimoly jsou kromě betlémů i koně. „Mně se koně hrozně líbí. Já je považuji za nejkrásnější zvíře, a proto je hrozně rád je vyřezávám,“ přikyvuje řezbář Zimola.

Jedna taková figura mu zabere deset až dvanáct hodin času. Jsou totiž hodně detailní, stejně jako prostředí celého jeho betlému. „Já jsem si vždy říkal, že kolem každého města musí být hradby. Tak jsem je udělal. A pak mě napadlo, že by to chtělo i nějakou věž. Takže jsem přemýšlel, jaká by se tam hodila. A najednou mi naskočila věž Brány Matky Boží v Jihlavě. Říkal jsem si, že to je přesně ono, tu tam musím mít,“ říká a při vzpomínce mu svítí oči.

Seřídí si čas podle budíčku

„A tak jsem si ji podle pohlednice začal malovat. Pak jsem si ale řekl, že na té věži přece musí být i ty hodiny a ty musí opravdu ukazovat čas. Tudíž jsem běhal po hodinářství a sháněl jsem takové, aby mi tam sedly.“ Hodiny na věži vznikly z elektrického budíčku, kterému Zimola přemaloval ciferník. A opravdu jdou.

Zdeněk Zimola se ale nebaví jen vyráběním vlastních dřevořezeb a doplňováním rodinných jesliček. Jeho šikovné ruce už jsou natolik známé, že ho oslovují i odjinud. „Zrovna teď dělám renovaci betlému pro heraltickou farnost. Loni už jsem jim opravoval figurky a letos připravuji osvětlení do domečku. Já jsem proti barevným světýlkům. Ale tady jsem zjistil, že jsou tu v okýnkách barevná sklíčka, takže pak budou svítit barevně. Podle mě to bude mít kouzlo,“ ukazuje na vnitřek historického betlému.

K němu patří i věžovitá stavba. O věž se však nejedná. „To je mlýn. K tomu bych chtěl přidělat lopatky napojené na elektromotorek. Takže mlýn jimi bude točit,“ nastiňuje Zdeněk Zimola plán, jak heraltické jesličky ozvláštnit.