Dnešní mladí lidé se zajímají o hudbu, sport a zábavu. Řezbářství je opravdu neobvyklé, jak jste se k tomu vůbec dostal?


Řezbářství opravdu moc rozšířené není. Já jsem začal, když mi bylo asi dvanáct let. Bylo to u prarodičů na venkově. O prázdninách ve stodole plné dřeva na topení, jsem si vzal kousek smrkového špalíku a začal kapesním nožíkem „tvořit“. Svůj první výtvor mám ještě schovaný v dílně. Když rodiče viděli, že mě vyřezávání baví, koupili mi sadu dlát. V té době jedinou, která byla k sehnání. Postupně jsem začal podle obrázků vyřezávat různé motivy, až to přešlo v moje vlastní nápady.


Spousta umělců by nemohla tvořit bez vlivu múz, nebo se o tom alespoň při tvorbě zmiňují. Kde berete inspiraci? Máte nějakého oblíbeného umělce?


Inspiraci čerpám z opravdových mistrů. Kdo mě hodně oslovuje, je Leonardo da Vinci, a to především svojí všestranností. Pak je to Michelangelo, který je autorem pro mne nejkrásnější sochy ze všech Piety. Koho bych rád dál jmenoval je Matyáš Bernard Braun a betlém v Kuksu, Auguste Rodin a jeho Brána do pekel a H. R. Giger a oskarový Vetřelec.


Co největšího jste vyřezal? A na co jste nejvíc pyšný?


Dělám spíš menší věci. Asi tak do jednoho metru. Nedávno jsem koupil tři větší kmeny lípy, možná z nějakého kusu vytvořím něco v nadživotní velikosti, ale uvidíme. Pyšný jsem na každou svoji podařenou sochu.


Spočítáte, kolik soch už máte na svém kontě?


Myslím, že těch, co stály za vystavení, je něco kolem pětadvaceti kusů.


Máte nějaké výstavy? Jsou vaše díla prodejná?


Právě se společně s kolegou fotografem domlouváme na výstavu v brněnské galerii. Fotografie jsou příjemným společníkem ke dřevěným výtvorům, které vytvářím. O prodeji svých věcí moc neuvažuji. Do toho se mi moc nechce. Možná je to tím, že jsem lakomý (smích). Ale důvod bude ten, že chci shromáždit více děl na samostatnou výstavu.

PAVLA KRČÁLOVÁ