Když se Vysočina zahalila do sametu...

Žďársko

Ve Žďáře vše začalo setkáním dvacítky lidí, tvořené politickými vězni či lidovci, v restauraci Na Stalingradě. Tito lidé posléze zakládali Občanské fórum (OF).
„Bylo několik akcí. Nejvýznamnější byla asi generální stávka. Na ni přišlo například tisíc pracovníků Žďasu, přestože je vedení nechtělo pustit. Náměstí tak obsadila tisícovka obyvatel,“ popsal jeden z hlavních aktérů Ivan Chalupa, který stávku řídil a přečetl na ní prohlášení OF.

„Tajemník OV KSČ mě zval na radnici, kde mi byl přislíben projev k občanům, společně s ním. To jsem samozřejmě odmítl, tak vystoupil sám. Byl vypískán a při odjezdu mu málem převrátili auto,“ vzpomíná Chalupa.

Do Žďáru pak postupně mířila jména jako Pithart či Zeman. Místní OF mělo vlastní periodikum a postupně si na svou stranu získalo jak místní noviny, tak i rozhlas. „Snažili jsme se ovlivňovat dění, jak to šlo. Žďár byl vždycky dost bolševicky založený. O to jsme to měli těžší,“ dodal.

Třebíčsko

Zatímco Praha již byla 17. listopadu, což byl pátek, v pohybu, Třebíč ještě spala. První zprávy o dění v metropoli dorazily o víkendu.

„V úterý se v Třebíči sešlo pár lidí. Ve středu již bylo plné náměstí,“ přibližuje dění v Třebíči současný zastupitel Pavel Heřman. Ten sice v době revoluce propagoval demokracii v Brně, ale jeho rodina zůstala v centru Horácka. „Bylo slyšet klasické cinkání klíčů a vykřikování hesel,“ uvádí dále Heřman.

„Přišli ti, co chtěli změnu, ale i „estébáci“, kteří chodili fotit odpůrce systému, kdyby náhodou převrat nevyšel. Postupně se však stahovali,“ říká dále. Na třebíčském náměstí promlouvali k veřejnosti lidé do té doby známí jako místní disidenti. „Vše začali vysokoškolští studenti. Civilní obyvatelstvo je samozřejmě podpořilo. Vždyť se jednalo o jejich děti,“ zakončil Heřman.

Pelhřimovsko

V Pelhřimově se lidé nejčastěji setkávali na místním náměstí a fotbalovém hřišti. Nechyběly projevy známých osobností, ani cinkání klíčů.

Hnutí OF nevědělo, kde se v Pelhřimově usídlit. Azyl našlo až v ulici Slovanského bratrství v bytě rodiny Šamanů.

„Měli jsme dvě volné místnosti, kde se scházeli umělci nebo herci. Poté k nám chodili i zástupci z řad podniků,“ vzpomíná otec jednoho ze zakladatelů OF Pavla Šamana – Zdeněk. „Situace se pak výrazně uvolnila. OF převzala vládu v celé zemi. V Pelhřimově se od nás přestěhovali k tenisovým kurtům,“ dodal.

Jihlavsko

V krajském městě začalo první shromažďování lidí den po Praze, tedy 18. listopadu.

„Jednalo se zejména o studenty místní vysoké školy zemědělské. Během pár dní se přidali středoškolští studenti,“ přibližuje učitelka jihlavské obchodní akademie Soňa Havlíková, která na dané období zpracovávala diplomovou práci.

„Nebylo to nějak zvlášť mohutné, vše proběhlo spíš v menším rozsahu,“ dodává.

„Generální stávka proběhla ve stejný den jako po celé republice. Lidé cinkali klíčemi, měli vlajky a vyvolávali studentská hesla,“ vzpomíná.

Havlíčkobrodsko

Několik lidí z řad tehdejší Havlíčkovy mládeže se zúčastnilo pražského průvodu v Praze, hned sedmnáctého.

„Pak nám o tom vyprávěli. Samozřejmě poslouchali jsme s kamarádem Honzou Schneiderem u nich doma do pozdní noci zpravodajství na Svobodné Evropě, kde krom jiného Petr Uhl oznamoval smrt studenta Šmída. To byly chvíle, které se nedají zapomenout, vzpomíná hlavní brodský aktér Petr Holenda.

„Po víkendu se již začali scházet lidé, nejprve malé skupinky, pak desítky lidí na náměstí u kašny, hořely svíčky, vášnivě se diskutovalo, zpívala se s nadšením a s hrdostí hymna,“ pokračuje.

„Pro mne osobně byl jeden z nejživějších „disidentských“ zážitků o prvním víkendu po 17. listopadu, když jsme se domluvili tuším s Pavlem Šimonem z Havlíčkovy mládeže, udělali jsme několik ručně psaných letáků a ty jsme pod rouškou tmy rozlepili po městě, samozřejmě i u sochy Borovského,“ dodává.

„Co bychom byli za organizátory, kdyby nebyla stávka. Měli jsme i jeden primát. Když na ní mluvili zástupci města a kraje, lidé se k nim otočili zády,“ uzavřel Holenda.