Třebaže jsme měli být ve škole až ve tři čtvrtě na devět, aby v devět mohla maturita nanečisto vypuknout, já poprvé po třech letech raději přišel o něco dřív. Dle vyvěšených rozpisů si sedám do určené třídy. Nejsem ani tak nervózní, jako spíš zvědavý na to, jaké to bude. Spolu se mnou v učebně sedí i spolužačka Lenka Götzová. „Cítím se jak na přijímačkách. Jsem trochu nervózní, i když vím, že o nic nejde,“ svěřuje se mi Lenka, která by prý raději maturovala normálně. Podobný názor s ní sdílí i spousta dalších studentů a dokonce i učitelů. Tvrdí, že státní maturita je špatně připravená a staví studenty gymnázií na stejnou úroveň s učni z učilišť či jiných odborných škol.


Zvolil jsem si zkoušku z češtiny a angličtiny, oboje na vyšší (a tudíž i těžší) úrovni s tím, že pokud to dám, tak jedině dobře a pokud ne, tak si na doopravdickou maturitu vyberu nižší obtížnost. V 8.47 přichází učitel a po byrokratických úkonech si podle abecedy chodíme pro arch, do něhož máme zaznamenávat své odpovědi.


„Do okýnek udělejte křížek – ixko – od okraje k okraji a pokud svou odpověď chcete změnit, okýnko začerněte!“ Je nám několikrát vtloukáno do hlavy. Nervozita mírně stoupá. S úderem deváté hodiny ranní je nám rozdán sešit s úlohami a my se dáváme do práce. Přestože jde o vyšší úroveň, nijak zvlášť těžká mi nepřijde. Otázky se spíše zaměřují na naši znalost jazyka a schopnost porozumět textu, než na teorii literatury. Kdybych to měl přirovnat, úkoly mi přišly podobné zadaní češtinářské olympiády. Paradoxně největší problém jsem měl s úlohami typu: „Určete druh verše.“


Pozitivní pocity měli i další studenti: „Tam vůbec nebyly otázky na znalosti,“ divila se po skončení testu Iva Pernicová, jež si navolila lehčí obtížnost češtiny. „Mám fakt úplně dobrý pocity!“ zářila Petra Julinová. „V nižším levelu byly úkoly jako víkend s tvrdým y – je to dobře, nebo správně?“ směje se. Svých devadesát minut na test jsem ani plně nevyužil a rozhodl jsem se psychicky připravit na slohovou práci.


Ta začíná zhruba o pětačtyřicet minut později. Z deseti různých témat si vybírám reportáž, protože ji přeci jenom tak nějak mám v krvi. Překvapuje mne, jak těžká témata se v nabídce objevují: výklad o rozdílech mezi Čechami a Moravou či úvaha o vlastenectví v Česku. Jakmile dopíšu, psychicky zcela vyčerpaný se vypravuji na oběd s myšlenkami, že by ta maturita nemusela být přece jenom tak děsivá, jak všichni tvrdí…

RADEK BLAŽEK