První část najdete v článku: Reportáž psaná na potítku. Den první

Přeci jenom jsem už podstoupil mnoho olympiád a sleduji filmy a čtu knihy v tomto jazyce. Sebevědomě jsem si proto navolil vyšší obtížnost. A nebyl jsem sám.


„Vím sice, že o nic nejde, ale stejně do toho chci dát co nejvíc. Nechci být za největšího loosera,“ říká před zkouškou zkoušky dospělosti můj spolužák Jiří Dvořák.


Učitelka dle instrukcí přichází do třídy čtvrt hodiny před začátkem slohovky a po podpisu prezenčních listin a předložení občanského průkazu (aby učitelé po čtyřech letech měli jistotu, že jsme to vážně my) si chodíme pro listy s natisknutými řádky.


A je to tady! Je nám předložen arch formátu A4 a učitelka dává pokyn, abychom začali. Obracím list a spolu se svými spolužáky (a vlastně i učiteli) v celé republice poprvé čtu zadání. Téma eseje, jež by se dalo do češtiny přeložit jako „Školní pravidla už v moderní škole nejsou potřeba“, mi příliš nesedne. Postupuji podle zadání a píši svůj názor na tento výrok, ovšem již po pěti řádcích nevím co psát dál. A to mám napsat 250 slov! Vymýšlím honem nějaký příklad, ačkoliv nepříliš dobrý a snažím se to nějak „okecat“. To se mi nakonec podaří, ačkoliv mám na konci potíže s místem – prostor není na 250 slov mého „osobitého rukopisu“ dost velký.

Postupuji na druhou písemnou úlohu: stvořit článek do rubriky časopisu, jež se nazývá How to… - tedy Jak něco udělat. Okamžitě mě napadne How to make a lot of money a píši soubor několika veselých způsobů, jak přijít k penězům. U této úlohy mi naopak zadaných 120 slov maximálně přijde málo a musím ještě škrtat a zkracovat, abych se do limitu vešel. Nakonec celý vyčerpaný svou práci odevzdávám a nemůžu se dočkat, až přijdu domů a pořádně si od všeho odpočinu. Alespoň pro dnešek, jelikož další den mě čeká druhá polovina angličtiny: gramatický test a poslech.


Druhý den už jdu na „maturitu“ sebevědomě. Čekám, že už mě nic překvapit nemůže. Opět dostáváme stejné instrukce o správném zaškrtávání odpovědí, opět nám je oznamováno, že během testu není dovoleno opustit své místo (dokonce ani na záchod ne), a pokud tak už učiníme, nesmíme se vrátit.


Poslech trvá 45 minut a celá tato část maturity z angličtiny je zdlouhavá a nudná. Na druhou stranu vše je několikrát opakováno a mluvčí hovoří zřetelně, takže by s porozuměním neměl mít problémy snad nikdo. Větší problém mi dělají záludné možnosti, zda muž cítil zmatek či úlevu, když předtím mluvil o tom, jak divný sen se mu zdál a že je hrozně rád, že se s tím nemusí vypořádávat i ve skutečnosti. Test je pak podobně jako čeština zaměřený především na schopnost porozumět textu. Na to, že tu šlo o těžší úroveň, mi nepřišlo, že by obsahoval nějaké těžké věci a výpečky. Jak už jsem psal o češtině: pokud někdo v životě byl na nějaké olympiádě či jiné soutěži, nebude mít se státní maturitou problém.


Zkouškou z angličtiny pro mne však maturita nanečisto končí. Teď budu čekat na výsledky, které by měly přijít začátkem listopadu, a doufat, že nebudu mít mnoho potíží ani s tou skutečnou maturitou…

RADEK BLAŽEK