Do éteru tehdy Richard Paleček odvysílal i výzvu sovětské občanky Mariany Augustinové, která několik let žila v Československu, pracovala v ZMS Třebíč.
„Vojáci a důstojníci Sovětského svazu. Stydím se za vás, za svou vlast, vraťte se domů. Zde není, nebyla a nebude kontrarevoluce. My chceme mír a svobodu a vy jste přišli na nás s tanky, kulomety. Přišli jste do země, kterou vaši otcové osvobodili. A nyní teče krev mírumilovných lidí,“ vzkázala svým spoluobčanům Mariana Augustinová.
Redaktor Richard Paleček v srpnu 1968 zaznamenal i situaci na náměšťském vojenském letišti. „V Náměšti nejdřív odmítli dát ruským letcům pohonné hmoty. Jenže pak pod nátlakem museli. Viděl jsem, jak ruští letci vypili na zdarovje dva stakany vodky a odletěli strašit nad Prahu. Byly to zajímavé chvíle,“ popisuje.
Před rozhlasovým studiem na třebíčském náměstí hlídal ruský voják. „Nedali mu ani jídlo, zapomněli na něj. Tak jsme mu jídlo přinesli,“ krčí rameny dnes už bývalý redaktor.
Svobodné vysílání trvalo asi devět dní. „Pak na příkaz předsedy ONV a OV KSČ Honse k nám byl přidělen tiskový dohled, kapitán Kohout. Od té doby se vše muselo schvalovat. I tak jsme ale pouštěli řadu věcí, které prošly,“ poznamenává Richard Paleček.
Odvysílat pak musel i propagandistický pamflet proti Smrkovskému. „Odvysílat jsme ho museli, ale učinili jsme tak s dovětkem, že redakce s tím nesouhlasí,“ říká.
Následoval vyhazov. Od konce roku 1970 pak Richard Paleček už nesměl pracovat jako novinář. Živil se jako zedník na stavbě školy prezidenta Ludvíka Svobody v Rudíkově. Později jako lešenář.
Ke své původní profesi se mohl vrátit až za dvacet let poté. Z plátku OV KSČ Jiskra v Třebíči udělal Horácké noviny a stal se jejich prvním šéfredaktorem. Zvolen byl i zástupcem syndika Syndikátu České republiky. Ale to už je jiný příběh.