Předevčírem musel narychlo opustit svoji kancelář mluvčí Ivan Přibík. Dostal vyhazov na hodinu, musel odevzdat svůj telefon a vedení mu nechalo okamžitě odpojit počítač. Starosta Ivo Uher Přibíkův náhlý odchod vysvětlil tím, že mluvčí neplnil své povinnosti. A problémy má i bývalý městský architekt Lubor Herzán.

Pravý důvod?

O místo městského architekta Herzán přišel již za předchozího starosty Miloše Maška. Tehdy náhradou získal funkci koordinátora záležitostí spojených s památkami UNESCO. Minulý pátek dostal by vybranou: Buď jiná úřednická pozice, nebo výpověď. Důvod? „Městská rada rozhodla, že agendu spojenou s UNESCO bude nadále vykonávat odbor památkové péče,“ vysvětlil tajemník Milan Hamerník.

Herzán se nikdy netajil sympatiemi k opozičnímu zastupiteli a bývalému starostovi Třebíče Pavlu Heřmanovi. Společně se zasloužili o zapsání třebíčských památek na seznam UNESCO. V roce 2003 za to získali od města ocenění. Lidé z jeho okolí si i proto postup radních vysvětlují jako akt msty.

„Byla to organizační změna. Došlo ke snížení počtu zaměstnanců,“ oponuje Hamerník.

Architekt Herzán nechce s novináři mluvit. Odvolává se na vnitřní směrnici, která mu to, stejně jako ostatním zaměstnancům, zakazuje.

Jak Deník zjistil, Přibík, Herzán a další zaměstnankyně úřadu museli v úterý vysvětlovat únik informací do médií. Místní regionální noviny totiž ve stejný den zveřejnily plné znění cenzurních pravidel, které Přibík poslal novinářům a také podrobnosti o Herzánově případu. Právě to Přibíkovi zlomilo vaz.

„Další setrvávání mluvčího na radnici by bylo pro nás všechny trápením. Nevíme, kdy bychom se dočkali jeho dalšího vyjádření v médiích proti nám,“ přiznal starosta Ivo Uher.

Praktiky politického vedení se řadě zaměstnanců radnice nelíbí. Strach o místo ale vítězí nad otevřeným odporem.

„Sepsat petici znamená podepsat si rozsudek smrti,“ řekl Deníku jeden z úředníků. Stejně jako on, i ostatní jsou ochotni vyjádřit se pouze anonymně, kvůli obavám z odvety politiků. „Je to těžké. Lidé se bojí o místo, potkat to může každého z nás,“ vyjádřila mladá žena z úřadu.

Stejně jako její kolegové si klade otázku, která vrcholné třebíčské politiky zjevně vůbec nenapadla: Proč musíme něco tajit, když pracujeme ve veřejné sféře?