Toto zadání se výrazně odrazilo na koncepci celého vozu. První prototypy měly karoserii z vlnitého hliníkového plechu, opěradla sedadel zavěšená na lankách od stropu a vepředu pouze jeden světlomet. Jeho připravovanou výrobu však ukončila druhá světová válka.

Nový Citroën 2CV, vyráběný od roku 1948, měl již ocelovou karoserii, jejíž tvary upravil italský návrhář Flaminio Betoni. „Kachna" dostala na rozdíl od předválečných prototypů mimo jiné převodovku se čtyřmi rychlostními stupni, elektrický startér, topení a dva světlomety. Stále se ale jednalo o levný vůz, což dokazovalo mnoho úsporných konstrukčních prvků.

Jedním z nich byl například pohon stěračů společný s pohonem tachometru. V praxi to znamenalo, že čím rychleji vůz jel, tím rychleji stíraly stěrače. Samozřejmě, když „kachna" zastavila, zastavily se i stěrače. Pro takový případ zde byla páka na jejich ruční ovládání.

Ojeté vozy stály více než nové

Citroën 2CV se vzduchem chlazeným plochým dvouválcem v přídi pohánějícím přední kola, se okamžitě stal obrovským hitem, především kvůli své nízké ceně. Na nový vůz dokonce musely být zakládány pořadníky s čekací lhůtou až šest let! Proto vznikaly paradoxní situace, kdy ojeté „kačeny" stály více, nežli nové.

Kdo chtěl tento automobilový hit vlastnit ihned, rád si něco připlatil při koupi ojetého vozu, nežli by musel čekat na své nové vozidlo několik let.

Citroën 2CV získal za dobu své výroby mnoho technických i vzhledových vylepšení. Postupem času již nebyl variantou pro chudé, ale stal se doslova kultovním vozidlem. Na celém světě vznikl nespočet klubů sdružujících majitele a obdivovatele tohoto sympatického vozítka, jehož poslední exemplář vyjel z továrny v roce 1990.

Za dobu výroby vzniklo i několik příbuzných verzí jako například nákladní pickup s názvem Fourgonnette, dvoumotorový typ Sahara, kde každou nápravu poháněl jeden motor, nebo několik speciálních edicí s názvy Dolly nebo Charleston.

Apropos, jak vlastně vznikla přezdívka „kachna"? Snad to bylo kvůli vzhledu karoserie, snad pro kolíbavé houpání Citroënu při projíždění zatáček díky extrémně měkkému odpružení podvozku. Jisté však je, že se lidové označení vžilo a dnes tomuto autíčku nikdo neřekne jinak.

Po jedné takové „kačeně" zatoužil i třebíčský příznivec této francouzské značky Jirka Bárta. Jeho jiného „kachního" příbuzného Citroëna Méhari jsme si už v našem seriálu o klenotech z garáží v minulosti představovali.

Jirkovi se nedávno poštěstilo koupit v sousedním Německu krásný exemplář „kachny" v původním stavu od prvního majitele. Jirkův nový 2CV byl vyroben v roce 1982 a navíc se jedná o verzi Charleston!

Kachna? Kvůli houpavé jízdě

Vyznačuje se dvoubarevným lakováním ve stylu automobilů předválečných let a nadstandardními chromovanými doplňky.

Jinak má vše co všechny ostatní „kačeny". Originální tvary, houpavou jízdu, nezaměnitelný zvuk svého motoru a hlavně posádce poskytuje spoustu netradičních zážitků na rozdávání.

JAN KOTLÍK