Stačilo ujít krok tam, nebo zpět – a člověk se rázem ocitl v různých světech. Ve světě živých a světě mrtvých. Zeď, kterou nedávno odkryli archeologové v Třebíči, tyto dva světy přibližuje. Oddělovala totiž hřbitov s posvěcenou půdou od okolního světa. I to je důvod, proč hned před zdí našli archeologové třeba hry, mince či hrot šípu, kdežto za zdí, tedy na hřbitově, bylo podobných artefaktů jen velmi poskrovnu. „Přesto vypadaly středověké hřbitovy jinak, než je známe my. Nebyla to pietní místa, kde se skoro bojíte promluvit. Podle písemných pramenů tam bylo poměrně živo. Lidé se na nich scházeli, mohli tam třeba vystupovat kejklíři a prostitutky tam naháněly zákazníky,“ vysvětluje šéfarcheolog Aleš Hoch.
play_fill
Ten se svým týmem zkoumá okolí třebíčského kostela svatého Martina. Až do počátku 17. století tu bývalo pohřebiště. Na něm našli přes dvě stě koster, ale nyní se práce posunuly o několik metrů dál. K rozdělovací zdi. „Hned za ní jsme našli touše. To byly takové keramické destičky, lidé s nimi házeli a hráli si s nimi. Byly hned za hřbitovní zdí a je možné, že zde hráli o peníze. To by na hřbitově možné nebylo, ale stačilo být u zdi z druhé strany a hned to šlo,“ popisuje Hoch kratochvíli, proti jejíž variantě brojil i Jan Hus. „Tomu se nelíbila obdoba této hry hraná s koulemi podobně, jako my hrajeme pétanque,“ dodává archeolog.
Jakmile se archeologové se svými výzkumy dostali mimo prostor hřbitov, objevili podobných artefaktů více. Třeba mince nebo hrot šípu. Zároveň ihned začali nalézat pozůstatky zástavby. Zbytků staveb je na malém prostoru hned několik, přičemž každá pochází z jiné doby. „Nejmladší z nich je zahloubený sklep, který je pozdně středověký, spíše raně novověký. Zanikl někdy v průběhu baroka, tedy kolem 17. či 18. století,“ ukazuje Hoch na pozůstatky, které budou muset jeho kolegové odkrýt ještě více do hloubky.
Ten, kdo kdysi dávno sklep postavil, narušil základy jiných staveb, mnohem starších. Jednou z nich byla i pec. „To je tamhleten nevzhledný černý flek. Rozdíl mezi pecí a sklípkem je asi tři sta let, možná i víc. Pec pochází z první poloviny 13. století. Tehdy město ještě neexistovalo. Byla to jen osada, i když rozlehlá a velká. Dá se tedy říct, že ve srovnání s tím sklepem je to prastaré,“ objasňuje šéfarcheolog.
Právě přímo v peci objevil jeho tým asi pět centimetrů široké kolečko. „Pochází z pokličky nebo z nějaké keramické nádoby. Našli jsme ho přesně v té poloze, jak ho nyní vidíte vy. Zatím jsme s ním nehýbali,“ ukazuje vedoucí archeologů na čerstvý nález.
Video: archeologický průzkum u kostela svatého Martina v Třebíči.
Jen o asi dva metry dál ležel hrot šípu a také mince. Její objev je také velmi čerstvý. „Zatím tedy není datovaná a lépe prozkoumaná, ale tváří se jako vídeňský fenik. Hrot šípu byl v podobné, středověké vrstvě. Není to úplně unikátní nález, zbraně mezi lidmi byly. Ale nabízí se otázka, komu mohl ten šíp patřit. Lidé lovit nesměli, lesy patřily pánům. Spíš mohl pocházet z majetku příslušníka nějaké městské hotovosti. Také jej mohli mít kupci, kteří tak měli obranu na cesty. Ztratit jej mohl také rytíř nebo jeho ozbrojený pacholek. Ozbrojeni byli i měšťané. A pořádaly se i střelecké turnaje,“ přináší různá vysvětlení Hoch.
Majitele šípu už se asi najít nepodaří. Hrot se ale našel v těsné blízkosti hřbitova, a tak lze aspoň soudit, co cítil ten, kdo jej ztratil. Okolí hřbitovů se totiž dalo poznat i poslepu, jen na základě čichového vjemu. „Na hřbitovech bývaly skládky kostí a podle písemných pramenů to tam občas i nevábně vonělo,“ doplňuje šéf archeologů.
A pak zase bere do ruky lopatku, aby odkryl další vrstvu hlíny. Prý bude těch artefaktů nyní více, když teď archeologové opustili prostor hřbitova.
