Pokaždé navštíví jinou oblast. Místa, kam se výdobytky civilizace ještě nedostaly, nebo alespoň ne v takové míře. Při každé své návštěvě najde oblast pro Evropana nedotčenou a zajímavou. Při svém letošním putování zamířil Přemysl Voborník ke kmeni Yaliů, i když cíl jeho cesty byl původně jiný. O své zážitky i peripetie spojené s letošní návštěvou Západní Papui se cestovatel podělil s Deníkem.

Vedly vaše kroky do známých míst, nebo jste se vydal do jiné oblasti než minule?

Tentokrát jsme se pokusili dostat k horským kmenům v nepřístupných oblastech, kde byla naděje, že najdeme kmeny jen málo dotčené civilizačními vlivy. Nutno podotknout, že po 12 dnech pochodu horskou džunglí jsme se záměru museli vzdát.

Proč?

Došlo ke zranění dvou kolegů, kteří si pádem na kluzkých kamenech poranili kolenní kloubní pouzdra.

Takže žádná legrace?

Bylo hodně dramatické včas vykácet v pralese s výskytem stromů se „železným dřevem“, na prudkých svazích a nad propastmi, za neustálých lijáků, mačetami dostatečně velkou plochu pro bezpečné přistání vrtulníku. Vážněji zraněný kolega pak odletěl domů a ostatní si našli náhradní program.

Pokud se stane někomu úraz tady v Evropě, dokážu si docela dobře představit co dělat, ale v Papui? Jak se vám podařilo sehnat vrtulník a lékaře?

Musíte se pojistit, to je základní předpoklad. Pojišťovna pak zahrne do pojistného plnění extrémní situace na celém světě. Je to sice dražší, ale jak je vidět, tak se to vyplatí. Přivolat pomoc pomocí satelitního telefonu lze přes různé organizace, misionáře, kteří znají ty správné lidi apod.. Nám tuto službu zajistil svými kontakty profesionální průvodce Petr Jahoda.

Ještě mi vysvětlete termín železné dřevo to zní poněkud divně.

Termín železné dřevo – iron wood je celkem běžný pro celou Jihovýchodní Asii. Jedná se převážně o stromy čeledi Mimosaceae s červenohnědým jádrem a extrémně tvrdé, až 100MPa v tlaku a ještě větší v ohybu. Podobá se mu dřevo známě pod obchodním názvem merbau, které se zpracovává i u nás na podlahy a jedná se o rod Intsia.

Takže změna plánu. Kam jste se tedy dostali?

Navštívili jsme kmen Yaliů, kde byl Petr Jahoda (průvodce pozn. red.) před asi 11 lety. V té době byl tento kmen na začátku civilizačního procesu, kdy se asi 10 procent lidí zahalovalo do triček a trenýrek. Po asi deseti letech se naopak jen 10 procent lidí oblékalo tradičně. Daleko podstatnější však je změna prostředí. Vykácení okolních pralesů na prudkých svazích způsobilo nedostatek paliva a políčka založená na těchto svazích jsou devastována stálou erozí, což způsobí vážné existenční problémy již generaci jejich dnešních dětí.

Už jste toho procestoval hodně, musel jste někdy v minulosti měnit takhle narychlo své plány?

Plány se vždy mění podle situace a možností, program není nikdy pevně daný. Kvůli zranění a nutnosti přivolat pomoc ,to však bylo poprvé.

Kmen Korowai Dalam jste navštívil naposledy. Máte o něm nějaké zprávy? Změnilo se u nich něco?

U kmene Korowai Dalam jsme nyní nebyli, ale mám zprávy, že se stal přitažlivým pro turisty a civilizační proces se tam výrazně zrychlil. Dostatek mačet je příčinou vykácení větší plochy pralesa, zvětší se tím políčka a zdroje potravin a v rodinách proto přežívá více dětí. Tento vývoj nelze zvrátit, jen zpomalit. My jsme měli štěstí, že se nám podařilo vidět teprve začátek tohoto procesu.

V dnešní době je v kurzu ekologie. Západní Papua je zřejmě poslední oázou, kde přírodu nestačila zničit průmyslová výroba. Galapágy může navštívit každoročně jen omezený počet turistů, aby nedošlo k porušení rovnováhy. Jak je tomu v Západní Papui?

Nelze srovnávat Galapágy se Západní Papuou. Ve smlouvě o anexi území se Indonésie zavázala, že bude domorodé obyvatelstvo vzdělávat, což mimo jiné znamená území zpřístupnit. Vláda se v kdejaké osadě snaží postavit školy, ty však zejí prázdnotou, protože chybí učitelé. Domorodci se chtějí vzdělávat, protože to chápou jako předpoklad ke snazšímu životu. Mají také příklad v sousedním samostatném státě Papua Nová Guinea. Pro lidi znamená průmyslová výroba možnost výdělku. Sami domorodci chodí i do velmi vzdálených oblastí rýžovat zlato, aby si mohli pořídit různé civilizační vymoženosti. Celá Papua je málo prozkoumaná a i z toho, co je známo, je jasné, že tento ostrov bude jednou zdrojem nevídaného množství obnovitelných i neobnovitelných surovin. Těchto zdrojů se nikdo nevzdá a i proto je nutné připravit obyvatelstvo na průmyslový rozvoj. Například ze zákona je lesní půda státní i když na ní odnepaměti hospodaří domorodci. Tyto zdroje však jsou i základem pro sociální nepokoje. Když jsme ze Sentani odlétali, tak tam zrovna demonstrace spojené s rabováním začínaly.

Dostal jste od domorodců nějakou přezdívku a co v češtině znamená?

Říkali mi besar orang, což v indonéštině znamená veliký člověk.

Každý kmen má své zvyky. Někde nabízejí cestovatelům ženy, jinde zvířata. Co nabízeli domorodci vám?

Ty doby již dávno minuly. K lidem nepoznamenaným civilizačními vlivy jsme se nedostali a prakticky již snad ani neexistují. Tradiční kultura je v současné době v rozvratu, lidé tam získávají pocit, že za peníze lze koupit vše a podle toho se chovají. Jen u Korowai Dalam byly tyto civilizační vlivy na samém počátku, ale zde byly ženy od cizinců spíše oddělovány.

Co strava? Jsou součástí jídelníčku i brouci, červi a podobné, pro ně jistě, pochoutky?

Tito lidé jedli vše, co jim okolní příroda nabízela, ale nyní hlavně spotřebují to,co si vypěstují na svých políčkách. Nebýval pro ně problém zkonzumovat různý hmyz, červy a ponravy, velmi dobře věděli, co je jedlé a co ne. Na svých políčkách v současné době pěstují především to, co jim poskytli misionáři či jinak získali. Základem jsou sladké brambory, kelago, banány, různá zelenina, zejména bambusové výhonky. I po nás chtěli semínka ze všech plodů, které jsme si nakoupili na trhu ve městě a donesli k domorodcům. Ti měli původně k dispozici pouze guamero, ságo, palmové a bambusové výhonky, plody palem a plody některých dalších stromů. Nedokážu je ani pojmenovat, ale když jsem je ochutnal, zdály se mi některé plodiny těžko stravitelné. Domorodci tedy opouštějí tradiční stravu a následné generace již nebudou vědět, které plody pralesa se dají konzumovat a které ne. Např. mi bylo sděleno, že plody keřů podobné našim malinám, ale ne tak sladké, již nejedí, jsou prý dobré jen pro prasata.

Když byste si mohl k životu vybrat jakékoliv místo na planetě, které případně, která by to byla?

Každé místo na této planetě má své klady i zápory. Živý organismus se přizpůsobuje danému prostředí tím lépe, čím je mladší. Protože jsem vyrostl v této české zemi, jsem jí také zformován, tak určitě chci v ní i složit své kosti. Aby to člověk mohl ocenit, tak je třeba poznat i jiné kraje. Jsou nádherné kraje a krajiny, ale člověk je tvor sociální. Krajina se okouká, ale vztahy mezi členy society se vyvíjejí a jsou pro život člověka důležitější. Tedy chci mít v české krajině a mezi českými lidmi své zázemí a občas se podívat do světa a připomenout si přísloví „všude dobře, doma nejlépe“.

Další cestu podniknete zřejmě za dva roky. Bude Vašim cílem opět Západní Papua, i když tam jde civilizace mílovými kroky ku předu?

Co bude za dva roky,nevím. Západní Papua asi ne. Civilizačním tlakům však ještě odolávají Pygmejové. Snad tam se podívám, i když Afrika se mi zdá značně nebezpečná ze všech možných hledisek.

Už potřetí se Vás zeptám na to samé. Co kniha, neplánujete nějakou napsat?

Už mi to naznačilo více lidí, ale to znamená si sednout a psát. Když já ale dlouho sedět nevydržím.