Ta řadovka pod třebíčským Kostelíčkem je poměrně nenápadná, přesto před ní každý rok na Vánoce postávají desítky zvědavců. „Jednou jsem je počítal. Na Štědrý den sem přišlo asi sto dvacet lidí. Mé manželce se dokonce stalo, že šla s vnuky na procházku, a když se vraceli, před domem stála dlouhá fronta. Byl to takový zástup, že se jím žena s vnuky musela prodírat ke dveřím, aby se vůbec dostali domů. Někteří lidi jí spílali, ať si stoupne na konec fronty a nepředbíhá,“ směje se Emil Peitz.

Paní Peitzová musela pobouřenému davu vysvětlovat, že do domu patří a že nepřichází kvůli velkému pohyblivému betlému, který Peitzovi vystavují za velkým oknem v přízemí. Jesličky jsou to opravdu velké, zabírají celou prosklenou výplň. „Začal jsem je vyřezávat před patnácti lety, teď už je ale nerozšiřuji. Nejdřív jsem udělal malý betlém. Pak jsem ho zvětšil, další rok zase. Až jsem ho udělal tak velký, že zabral celou šířku chodby. Takže jsem ho vyhnal do výšky a potom pro změnu do hloubky,“ vzpomíná Emil Peitz.

Na farní zahradě v Třebíči na Jejkově vyrostl slaměný betlém. Po Štědrém dnu sem lidé budou moci přispívat do potravinové sbírky.
VIDEO: Postavy slaměného betlému na Jejkově se hýbou. Děti se učí historii Vánoc

Betlém je krásný sám o sobě, co ale děti i dospělé naprosto fascinuje, je pohyblivost figurek dovedená do nejmenších detailů. Lze vidět třeba pejska, jak vrtí ocasem, nebo štamgasta v hospodě, jak zvedá k ústům půllitr a mlátí pěstí do stolu. „Postaviček je dvě stě. Sto je pevných a sto se hýbe. Rozpohyboval je můj kamarád Pavel Balcar. To je taky výborný řezbář. Navíc má neuvěřitelné nadání načasovat vše tak, aby pohyby nebyly ani rychlé, ani pomalé. A hlavně aby byly táhlé,“ dodává Emil Peitz.

Člověk by myslel, že se uvnitř betléma skrývá množství elektromotorů. To je ale mýlka. „Pavel vymyslel, jak to všechno rozpohybovat jedním motorem. Já nad tím posunem dlouho bádal. Zkoušel jsem různé převody nebo řetězy z kola, ale šlo to hrozně špatně a dělalo to randál. Nakonec jsem se inspiroval v obuvnické továrně v Třebíči-Borovině. Tam na nitě používali takový zvláštní vosk, který při pohybu drhne. Ten jsem si sehnal, napustil jím kola a na ně položil pás s figurkami,“ vysvětluje řezbář.

Ilustrační foto.
V Třebíči od Nového roku podraží poslední věci člověka, kvůli drahým energiím

Emil Peitz dlouho choval německé dogy. „A před nimi jsem musel postavičky hlídat. Jsou to společenští psi, takže kdykoli zjistili, že jsem v dílně, vyrazili z kotců za mnou. V dílně si polehali a sledovali, co dělám. A tak se mi stávalo, že dělám figurku, a když je hotová, odložím ji na stůl, otočím se, že si vezmu jiný kousek dřeva, a najednou slyším křupnutí. Postavičky jsou totiž z lípy, ta je sladká a psům chutná. Proto se do ní rádi zakousnou,“ usmívá se tvůrce, kterého mohou lidé i s jeho psy spatřit přímo v betlémě.

Některé postavičky totiž mají obličeje skutečných osobností. „Takže tam kromě mě nechybí ani Pavel Balcar. To je támhle ten chlapík, který puká z dýmky,“ ukazuje Peitz na pohyblivou figurku statného mlynáře.

Betlém je opravdu velký, plná polovina figurek se pohybuje.
Řezník bourá prase, pejsek vrtí ocasem. Pohyblivý betlém v Třebíči budí obdiv

Betlém je v pohybu hlavně navečer. Když ale někdo přijde přes den a chce jej vidět v plné kráse, není to problém. „Pokud jsme s manželkou doma, lidem ho rádi pustíme. Jen jsme to ale také museli zautomatizovat. My totiž dříve pořád běhali dolů. Teď už máme v patře dálkové ovládání. S tím mi pomohl další kamarád, Franta Kopecký,“ doplňuje Emil Peitz.

O betlému

- Betlém se nachází v přízemí rodinného domu v Arbesově ulici č. 22.

- Pohybují se v něm lidé i zvířata, zajímavostí jsou třeba řezník bourající prase, hudebníci hrající na nástroje nebo trkající berani.

- V nejvyšší části je model hradu Křivoklát a točící se větrný mlýn.