Po únorovém převratu v roce 1948 byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 13 letům vězení, hlavně pro své katolické přesvědčení. Dlouhodobé věznění vedlo ke zhoršení jeho už tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění v roce 1960 zemřel.

„Ještě v září navštívil rodinu a přátele v Mastníku. Netušil, že se s nimi vidí naposled,“ popisuje znalkyně místní historie Miluše Čechová ze Starče. Básník trpěl těžkou srdeční chorobou. V pátek 7. října jej sanitka kvůli potížím převáží z Uhřínova na Velkomeziříčsku, kde žil po propuštění z vězení s rodinou, do třebíčské nemocnice. Tam však už nedojela. Zahradníček během cesty umírá. Místo skonu básníka v blízkosti rudíkovského nádraží označuje žulová pamětní deska a kaplička.

Život a dílo Jana Zahradníčka mapují dvě obsáhlé publikace autorů Josefa Vojvodíka a Jana Wiendla, které nedávno vyšly. První díl má název Čtení o básníkovi z let 1930 - 1960, druhý díl se jmenuje Poezie a skutečnost existence. Svými poznatky do publikací přispěla i Miluše Čechová. Jan Zahradníček je podle ní autorem, který nám má i dnes co říci. S regionem je silně spjatý, do základní školy chodil ve Starči, maturoval na třebíčském gymnáziu. Je možné, že po sobě zanechal i dodnes neznámé zápisky. „Zjistila jsem, že se v našem okolí vyskytuje stále spousta neprobádaných materiálů. Stálo by za to je probádat,“ těší se Miluše Čechová.