„Rozumí se tím vlastnost pozemní komunikace, kterou řidič nemůže předvídat. Ovšem za podmínky, že striktně dodržuje pravidla silničního provozu. A to je mnohdy kámen úrazu, neboť to se často prokazuje jen velmi obtížně,“ vysvětlil Bosák.
Vlastník vozidla podle něho nemůže uplatnit nárok na náhradu škody ani v případě, kdy řidič chvíli mezi výtluky kličkuje a pak do jednoho vjede a poškodí vůz.
„V takovém okamžiku pro něj totiž nebylo nepředvídatelné, že se závada ve sjízdnosti vyskytne, byla-li silnice zničená v delším úseku, popřípadě byla označena příslušnou dopravní značkou, a měl proto po zjištění prvního výmolu okamžitě zpomalit natolik, aby do dalšího už nevjel ,“ řekl Bosák.
Dalším argumentem, který rozhodně není na místě, je podle Bosáka tvrzení, že určitý úsek řidič zná a že je dlouhou dobu ve špatném stavu. „Jestliže řidič úsek zná, a je si špatného stavu vědom, nemůže argumentovat tím, že pro něj závada ve sjízdnosti byla nepředvídatelná.“
Bosák dále upozornil, že se vlastník pozemní komunikace může vyvinit z odpovědnosti i tak, že prokáže, že nebylo v mezích jeho možností závadu na komunikaci odstranit, upozornit na ni, anebo ji v případě povětrnostních podmínek zmírnit.
„Z hlediska práva jde tedy o velmi komplikované kauzy, jejichž výsledek nelze v žádném případě předjímat. Přimlouval bych se za novelizaci zákona o pozemních komunikacích, který podle mého názoru v mnoha ohledech zvýhodňuje vlastníky komunikací,“ uzavřel Bosák.
