Archeolog Milan Vokáč je odborník na pravěkou společnost. Nyní si prohlíží opracované kamenné štěpy. Běžný člověk by na nich nic zvláštního neviděl, Vokáč však ke každému dovede přidat poutavý příběh. „Toto je úštěp, který vytvořil člověk střední doby kamenné. Tedy zhruba v období kolem 9000 až 7000 let před naším letopočtem. Tehdy se lidé živili jako sběrači, rybáři či lovci. Někdy v tomto širokém rozmezí dvou tisíc let se tady nějaká skupina na chvilku usadila a zůstaly po ní kamenné štípané artefakty,“ vysvětluje Vokáč.

Tým vedený Alešem Hochem z Muzea Vysočiny Jihlava dosud našel asi dvacet takových kamenů. „Není to tedy jasná stopa stabilního osídlení, ale zároveň to není náhodný nález. Je to spíš doklad dočasné aktivity na pravém břehu řeky Jihlavy.

Ti lidé zde třeba rybařili a úlovky sušili na zimu,“ dodává Milan Vokáč s tím, že nalezené předměty ale pocházejí z novějších vrstev. „Všechno se to během let promíchalo. Když tady začala vznikat osada a později město Třebíč, původní půda, na které lidé střední doby kamenné žili, se přeházela. Proto se některé ty artefakty dostaly do vrstev mnohem mladších. Tak se stane, že člověk kope třeba vrstvu 18. století a najednou nalezne štípaný artefakt z pravěku,“ usmívá se archeolog.

Třebíčské památky očima dětí: malí výtvarníci vystavují v knihovně, podívejte se

Zbytky nalezených kamenných nástrojů nasvědčují tomu, že pravěcí lidé znali široké okolí Třebíče. Jedná se totiž o materiály, které zde nenajdeme. Jedním z takových je třeba mléčný opál. „Mléčné opály nemají šanci se v centru Třebíče geologicky přirozeně vyskytnout. Dá se předpokládat, že jej ten pračlověk donesl do Třebíče z okolí Třesova či Kozlan. To znamená nějakých patnáct kilometrů po proudu řeky,“ vysvětluje Vokáč, podle kterého se ale opál mohl už tehdy využívat i jako dekorativní prvek.

„Je to materiál, který pravěcí lidé štípali a který se dnes využívá pro šperkařské účely. To v pravěku také mohlo hrát roli. Pro ně to nemusel být jen kamínek vhodný na výrobu různých artefaktů, ale mohl se jim líbit stejně, jako se dnes líbí nám,“ dodává archeolog a obrací ostrý kámen v ruce.

Pak z nálezů vytahuje jiný opracovaný kámen. Ten podle něj pochází z ještě větší dálky. „Je to velký úštěp, respektive čepel s velice ostrými hranami. Vidíte, jak je ostrá? Jedná se o velice kvalitní suroviny z oblasti za Moravským Krumlovem. Tohle byste u Třebíče nikde nenašel. Toto donesli čtyřicet kilometrů proti proudu řeky až do Třebíče,“ popisuje Vokáč.

Rybník Velký Bor u Trnavy a okolí - jižní břeh
Malebný rybník Velký Bor láká na výšlap. Cestou potkáte opuštěnou chatu

Na samotný závěr si nechává největší triumf. Průzračně čistý křemen, na kterém jsou patrné plošky po opracovávání.

„Tohle je další drahokamová surovina – křišťál. Vypadá jako sklo, a přitom je to čirá odrůda křemene. Sice se v Třebíči trošku vyskytuje ve formě valounků v náplavách řeky Jihlavy, spíše lze ale předpokládat, že jej ti pralidé donesli ze vzdálenějších zdrojů. Ty jsou například okolo Velkého Meziříčí a Žďáru nad Sázavou, v blízkosti Dolních Borů. Zároveň je to surovina, které určitě dávali i jiný význam. Štípali to v době, kdy neměli ani potuchy o nějakém skle. Snad si tehdy říkali, co to asi je. A jak to, že je ten led, který drží v ruce, nestudí a že přes léto neroztaje. To už jsou ale věci, které my se nedozvíme,“ zamýšlí se Vokáč a na lesknoucím se křišťálu prstem jemně hladí plošky, které jakýsi praobyvatel Třebíče vytvořil před devíti tisíci lety.