Je pár hodin poté, co jste se poprvé setkal s budoucím premiérem Petrem Fialou. O čem jste se bavili?

Nebyl jsem členem vyjednávacího týmu a kandidátem na ministra pro legislativu jsem se stal takříkajíc na poslední chvíli poté, co se tohoto postu vzdal Jakub Michálek. Pan předseda Fiala mě tedy neznal, a projevil proto zájem se se mnou potkat. Bavili jsme se o mých studiích na právnické fakultě v Brně, protože v době, kdy jsem studoval, on byl rektorem Masarykovy univerzity. Nikdy jsme se sice nepotkali, ale když to řeknu s nadsázkou, byl tedy tehdy mým nejvyšším nadřízeným. A samozřejmě jsme se bavili o tom, co by měl ministr pro legislativu ve vládě dělat a jak bych toto své působení viděl. Na tom jsme se v zásadě shodli.

Práce na chirurgické jednotce intenzivní péče v Novém Městě na Moravě není jednoduchá. Tým tamních zdravotníků ji ale zvládá velmi dobře.
Žijeme obavami o budoucnost, říká novoměstský lékař Pavel Jenerál

Co přesně tedy budete mít ve vládě na starosti?

Budu předsedou Legislativní rady vlády. Jedná se o poradní orgán, který má v současnosti asi třicet členů. Zasedají v ní zástupci právnické akademické obce, advokáti a zástupci dalších právnických profesí. Rada se vyjadřuje k návrhům zákonů a nařízení vlády, které přicházejí z jednotlivých ministerstev. Tyto dokumenty se zpracují na ministerstvech, jdou do Legislativní rady, která je projedná. Z toho poté vzejde oponentní výstup, podle kterého se uvidí, zda se to vrátí k dopracování, nebo podstoupí vládě. Součástí agendy je komise pro posuzování dopadů regulace, kde sedí hlavně sociologové, ekonomové a demografové, kteří novou právní úpravu posuzují ze svého hlediska. To vše slouží ke zkvalitňování zákonů. Záleží pak na dané vládě, jak moc hodlá výstupy tohoto odborného auditoria reflektovat. Autoritářský premiér výstupy rady může naprosto ignorovat. To je pozice současná, pozice nové vlády by taková ale být neměla. Myslím si, že osoba budoucího premiéra Fialy je zárukou toho, že k ignorování docházet nebude. Je to člověk, který dokázal vyjednat vládu z pěti politických stran a jeho metodou práce je spíš naslouchat a dosahovat kompromisu než autoritativně řídit.

Michal Šalomoun

* 21. října 1974 v Třebíči, kde navštěvoval tamní gymnázium.

Vystudoval JAMU a práva na Masarykově univerzitě v Brně.

V letech 2003 až pracoval na tehdy vznikajícím Krajském úřadu Kraje Vysočina jako právník sekretariátu ředitelky.

V roce 2005 odešel do advokacie do kanceláře doktora Rostislava Kováře v Třebíči.

Od roku 2008 má vlastní praxi. Působí jako advokát v Třebíči a Moravských Budějovicích.

V letech 2011 až 2014 byl radním Třebíče za Věci veřejné.

Do třebíčského zastupitelstva kandidoval i v roce 2014 za uskupení Ta naše Třebíč, ale neuspěl.

Od roku 2017 spolupracuje s Piráty. Tehdy za ně kandidoval do Poslanecké sněmovny, v roce 2018 do Senátu, v roce 2019 do Evropského parlamentu a v roce 2020 do krajského zastupitelstva. Nikdy ale neuspěl.

Nyní coby nestraník za Piráty bude ministrem pro legislativu.

Jeho koníčkem je včelařina.

Nemohl by vaši pozici zastávat třeba ministr spravedlnosti?

Ze zákona vyplývá, že předseda legislativní rady má být člen vlády. A záleží na vládě, jak k tomu přistoupí. Buď legislativu příliš vážně nebere a pak to dá na starost ministrovi, který je právník. Ministr spravedlnosti se tedy nabízí. Nicméně odborníci i zkušenosti poukazují na to, že je vhodnější, aby předsedou legislativní rady byl člen vlády takzvaně na plný úvazek. Ministr spravedlnosti má složitý rezort, kterému by se měl plně věnovat. Na radu pak nemá čas, místo něj tam chodí náměstci. Je ale potřeba, aby předseda rady seděl přímo v radě a měl přehled o tom, co se tam děje.

Musím dodat, že orgán legislativní rady zde už dlouhodobě existuje a já tam nejdu dělat nějakou revoluci. Jdu tam spíš proto, aby se její působení vrátilo do normálu.

Jaký je váš největší úspěch v oblasti práva?

Úplně nejdál jsem to s jedním případem dotáhl až k Soudnímu dvoru Evropské unie. Shodou okolností se jednalo o případ třebíčského občana Františka Ryneše. Myslím, že málokterý advokát se může pochlubit tím, že jeho případ posuzovali v nejvyšším soudním dvoru v rámci EU, ke kterému se poté mohly vyjádřit vlády všech členských států. (úsměv)

O co tam šlo?

František Ryneš, třebíčský novinář, byl trochu potížista. Občas ho někdo hodil do vody nebo rozbil okno. On se to snažil řešit vyšší zdí, tvrzeným sklem, atrapou kamery, nicméně to pořád k ochraně jeho majetku moc nepřispívalo. Nakonec tedy nainstaloval kameru, a když mu nějací pachatelé prostřelili okno prakem, tak je kamera zaznamenala. Pak tedy podal trestní oznámení na neznámé pachatele. Ty policie ztotožnila a zahájila proti nim trestní stíhání. Poté byl soud a závěrem bylo zproštění pachatelů obžaloby, protože podle soudce nešlo z kamerového záznamu odvodit konkrétní osoby. A pak se to otočilo proti panu Rynešovi – prý kamerový systém provozuje neoprávněně. Takže dostal pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nato přišel za mnou. Já jsem pak uváděl, že si myslím, že se ta regulace na tento případ nevztahuje. A to z důvodu, že tam osobní údaje nejsou, jelikož pachatelé nebyli rozeznatelní ani u trestního soudu. Dospělo to k Nejvyššímu správnímu soudu, který podal podnět k Soudnímu dvoru EU. Výsledek byl ten, že pokuta byla zrušena.

Vy jste nejprve vystudoval umělecký obor, konkrétně dramaturgii a scenáristiku. Jak se tedy stalo, že jste se poté stal právníkem?

Já studoval v době, kdy se ještě chodilo na vojnu. Takže jsem přemýšlel, jak si studium co nejvíce protáhnout, abych na ni nemusel. Napadlo mě, že bych studoval ještě sociologii. Můj otec byl ale ryze praktický člověk a už to, že jsem studoval uměleckou školu, nelibě nesl. Jenže se studiem sociologie bych domů asi přijít nemohl, proto jsem si musel vybrat něco praktičtějšího. A práva byla pro mého otce dostatečná záruka, že po jejich vystudování budu schopen se sám živit. Studoval jsem je ještě souběžně s JAMU, a sice dva roky. A vzhledem k tomu, že jsem byl pořád v kontaktu se spolužáky z JAMU, ptali se mě na věci související s autorským právem. To je trochu opomíjený, ale docela složitý obor, a tak jsem se do něj zakousl a zabývám se jím dodnes.

Takže vlastně díky tatínkovi budete ministrem.

(smích) Dá se to tak říct. Na začátku jsem neměl v plánu studovat práva. To byl vedlejší produkt toho, že se mi ještě nechtělo jít do pracovního procesu.

Zaujalo mě, že jste si na JAMU coby diplomovou práci zvolil téma Humor v seriálu Simpsonovi. V čem spočívala?

Je spousta teorií humoru. Máme groteskno, komično, černý humor a další. Tyto různé teorie jsem se pokusil seskupit do literárně-teoretické práce, přičemž na Simpsonových jsem demonstroval tyto jednotlivé prvky. První část práce je tedy teoretická, kdy se pojmenovávají odborné metody a struktury, které vycházejí z různých teorií. Ve druhé části jsem to demonstroval na sekvencích seriálu a dokazoval na nich jednotlivé teorie. Je to tedy jakási technická učebnice humoru. Humorem se někteří filozofové dodnes zabývají, koneckonců i pan prezident Václav Havel vydal krásnou studii, která se jmenuje Anatomie gagu.