Petr Škarabela podniká v Třebíči, pochází z Rouchovan, vesnice na dohled od dukovanských chladicích věží. Dávno předtím, než atomový kolos v 70. letech spolkl tři vesničky, trávila za první republiky Vlasta Chramostová šťastné chvíle dětství i v jedné z nich, v zaniklých Skryjích, kde bydlel strýc Rosenbaum. Její teta působila ve škole v Rouchovanech, prarodiče žili v Dukovanech. Herečka celý život udržovala kontakt právě se Škarabelovými z Rouchovan, protože jako malá navázala přátelství s tatínkem Petra Škarabely.

Vlasta jezdila na Dukovansko na prázdniny s bratrem Oldou. Dědeček Chramostové byl řídícím ve skryjské škole. Nízká budova stávala přímo proti současnému vstupu do elektrárny. Teta Bláža Chramostová v Rouchovanech taky vedla školu. Byla velká sokolka, dobový tisk o ní psal jako o nejstarší náčelnici sokola na světě.

Vzdorovitá teta Bláža

„Byla opravdu řízná, stejně jako Vlasta. Bláža k nám chodívala každý den rozebírat politickou situaci, rodiče nekouřili, Bláža se ale neptala, v kuchyni si zapálila, dala si sklenku vína a debatovala,“ usmívá se při vzpomínce Petr Škarabela.

Teta Bláža byla rovněž vzdorovitá jako Vlasta. V Rouchovanech stával ještě i v hlubokém socialismu pomník Masaryka. Teta u pomníku mívala při výročích prvního československého prezidenta proslovy. „Dokonce jí tam jeden rok soudruzi vypnuli světlo, a tak Bláža stála s baterkou a k davu pěti deseti přihlížejících četla proslov,“ vybavuje si Škarabela.

Komunisté nakonec bustu jednou v noci odstranili a říká se, že skončila v Dalešické přehradě. Po revoluci se uskutečnila sbírka, nechal se udělat nový pomník a Vlasta Chramostová ho přijela odhalit.

Ještě recitovala Seiferta

Chramostová s Milotou bydleli v Praze poblíž Václavského náměstí za Národním muzeem v ulici Čelakovského sady. Byt ve starém činžovním domě s vysokými stropy byl v horním patře, kam už nedojel výtah. Tam se za ní Petr Škarabela od hereččiných osmdesátin každý rok na narozeniny 17. listopadu stavoval. Vždycky přinesl něco dobrého regionálního z Moravy a kytici květin. Byt byl zařízený směsicí moderny a dobových věcí. „Návštěva trvala pokaždé tak hodinku maximálně. Jednou si pamatuju, že jsme lehce popili portské. Vlasta zpravidla nahodila téma, většinou co se za rok událo v politice. A mě zajímaly vzpomínky. Na herecké kolegy a tak. Mluvila hodně a ráda a výborně se to poslouchalo,“ říká Škarabela.

Dodnes se vzpomíná na její porevoluční představení Babička v Národním divadle. „Trvalo snad 3,5 hodiny, ona už byla dáma v letech. Po představení přišla do kavárny a já jí říkám – jak to můžeš fyzicky vydržet tak dlouho na jevišti. A ona – je to takovej adrenalin, že na to nemyslím.“

Když byl za herečkou na návštěvě naposledy, už se o ni starali v penzionu, protože na tom byla zdravotně špatně. „Ale hlavu měla výbornou, pořád jí to myslelo skvěle. Recitovala nám Seiferta. Vydala další díl pamětí, řada knížek šla na obce v okolí elektrárny, Vlasta je při našem setkání v penzionu podepsala.“

Petr Škarabela pohřeb nestihne, protože má s manželkou už delší dobu domluvený zájezd. Ale až se vrátí, přiveze jí květiny na hrob, u kterého zavzpomíná na zajímavé a inspirativní chvíle, jež měl možnost strávit v blízkosti této nevšední ženy.