Z hlediska konstrukce se nabízela řada řešení. Jednou z možností byla klasická konstrukce terénních vozů se samostatným rámem, diskutovalo se i o podobném řešení, jaké v minulosti realizoval Moskvič u typu 410. Ten měl karoserii běžného osobního vozu, která spočívala na zvýšeném podvozku se dvěma tuhými nápravami a pohonem všech kol.

V Togliatti se rozhodli pro cestu zcela nového řešení. Navrhli zde prototyp malého terénního vozu s moderní samonosnou karoserií používající agregáty osobních vozů VAZ (Lada). Pro odzkoušení podvozku bylo zhotoveno několik prototypů, z nichž část měla jednoduchou hranatou karoserii připomínající např. Citroën Méhari. Tyto hranaté prototypy prý byly během zkoušek na veřejnosti v rámci utajení označovány za rumunské výrobky.

V roce 1974 proběhly rozsáhlé srovnávací testy. Zúčastnily se jich prototypy z Togliati a z automobilek IŽ a Moskvič. K dalšímu srovnání měli sloužit Range Rover, italský terénní Fiat Campagnola a sovětský UAZ. Prototyp VAZ nebyl klasickým terénním automobilem, jako jeho konkurenti. Budoucí Niva byla vlastně průkopníkem vozů třídy SUV, které spojily vlastnosti terénních vozů s pohodlím osobních automobilů. Už proto byl výsledek testování všech výše uvedených vozů velkým překvapením. Zkoušky průchodnosti terénem vrcholily bahnitým stoupáním, které úspěšně překonaly pouze dva vozy. Těmi vozy byly Range Rover a prototyp VAZ. Tím bylo vše rozhodnuto a po dalších náročných zkouškách dostala výroba malého terénního vozu VAZ zelenou.

První vůz s obchodním označením Lada Niva sjel z montážní linky v roce 1977 a okamžitě se stal hitem. Niva měla na svoji dobu velice atraktivní a moderně řešenou karoserii. Pod přední kapotou se skrýval řadový benzínový čtyřválec 1,6 litru s rozvodem OHC, stejný jako v osobních vozech Lada. Vůz disponoval stálým pohonem všech kol s možností redukce a uzávěrky diferenciálu. Původní určení Nivy, jako vozu pro venkovské oblasti Ruska, se nesplnilo. Pro obrovský zájem na západních trzích Niva plnila úlohu cenného vývozního artiklu a v Sovětském svazu se stala žádanou módní záležitostí. Lada Niva se s mírnými obměnami vyrábí dodnes.

František Janík z Třebíče zakoupil svoji Ladu Nivu před pěti lety v autobazaru. Jedná se o vůz z roku 2003. Znamená to, že pod kapotou najdeme motor o obsahu 1.7 litru, který je již opatřen vstřikováním paliva. Oproti původnímu provedení jsou také koncové svítilny umístěny vertikálně a víko zavazadlového prostoru nyní zasahuje až k nárazníku. František svoji Nivu používá výhradně jako pracovní vůz, k čemuž vlastně byla Niva prapůvodně určena a vzhledem k její spolehlivosti v dohledné době nemá v úmyslu se s ní rozloučit. Příště si povíme o úspěších Nivy na světových trzích, závodních kolbištích a také televizních obrazovkách. Také si představíme další třebíčskou Nivu. Ta však byla postavena na zakázku a od originálu se liší už na první pohled!

JAN KOTLÍK