Podle něj se pomoc běžencům časem proměnila. „Teď už zařizujeme spíše věci běžného charakteru. Třeba když potřebují léky pro děti, zubaře. Oni už se ale zorientovali, naučili se česky, a tak si i na úřadech hodně věcí vyřídí sami. Ale když potřebují, nebo by vznikl nějaký problém, vědí, že mi můžou zavolat,“ popisuje s tím, že v samých začátcích bylo vše poněkud jiné.

Prvotní impuls byl pomoct rodině jeho známého – ale když už se jede na východ Slovenska, tak nejen jí. Na slovensko-ukrajinské hranice tedy vyrazil se dvěma kamarády ve velkých autech. Tehdy se jim povedlo po Slovensku a Česku rozvézt čtyři rodiny, celkem asi patnáct lidí. Zároveň pomohl zorganizovat i pomoc v rámci třebíčské hospodářské komory. Její představenstvo uvolnilo 400 tisíc korun na ubytování rodin zaměstnanců firem sdružených v komoře. Utečenci nejprve bydleli po hotelech, Škarabela a spol. jim postupně začali shánět nájemné bydlení. „Ale okamžitě, jak sem přišli, ptali se po práci. Část společnosti říká, že jen berou dávky. Ale takhle to vůbec není. Navíc ti uprchlíci, kterým pomáháme, neskrývají, že se budou chtít po válce vrátit,“ vysvětluje Škarabela.

Třebíčský herec Jiří Vyorálek se skupinu Dr.VyKaPe
Vyorálek, Navrátil a Matonoha přivedli Třebíč do varu. Hrálo se pro Ukrajinu

Hodně pomohly i charitativní akce, které zorganizoval se svými kamarády Václavem Bartošem a holandským malířem žijícím v Příštpu na Třebíčsku Waltherem Smeitinkem. Vystupovali na nich Tomáš Matonoha, Jiří Vyorálek či Oldřich Navrátil, lidé zde dražili obrazy, díky čemuž se vybraly desítky tisíc korun. Z nich Škarabela a spol. uprchlíkům zpočátku financovali třeba ubytování. „Ale ono nejde jen o mě. Jsem hrdý, jak to zvládla Česká republika celkově. Třeba jak fungovali hasiči a policajti na přijímacích centrech,“ podotýká Škarabela s tím, že právě v centrech zažil dojemné okamžiky. „Z Balaklije u Charkova sem uprchla paní Valentina se svými malými chlapci. Ti si v tom centru hladili psa nějaké důchodkyně, Češky. Ta paní asi taky neměla moc peněz, ale sáhla do peněženky, vytáhla tisícovku a tu jim dala. Bratrovi paní Valentiny je šestnáct, tomu zase spolužáci tady v Česku zaplatili obědy ve škole. Takové věci mě moc těší,“ říká Škarabela.

Vybombardovaná školka

Právě u paní Valentiny ale zažil asi jediný problém, který nedokázal vyřešit. „Ona na Ukrajině pracovala jako učitelka v mateřské škole. Nás napadlo, že by mohla dělat totéž i tady. Vše bylo domluvené, ale byl nutný dokument, který by potvrdil, že je opravdu učitelkou. Valentině se podařilo spojit s ředitelkou té školky, ale ta jí řekla, že jí ten papír poslat nemůže. Měla ho v zásuvce v kanceláři, ale Rusové školku vybombardovali a všechny dokumenty jsou pryč. Paní Valentina tak místo ve školce pracuje ve zdejší sodovkárně,“ krčí rameny Škarabela.

Tomáš Matonoha se svým kamarádem a hlavním organizátorem večera, třebíčským hudebníkem Vencou Bartošem při dražbě obrazů
VIDEO: Tomáš Matonoha v Třebíči vydražil za sedmdesát tisíc obrazy pro Ukrajinu

Pro něj není podobná pomoc ničím novým. „Když byly povodně v roce 2002, pomáhali jsme v obci Kly, kterou zatopilo Labe. Pak přišlo tornádo v roce 2021. S manželkou jsme tehdy plánovali dovolenou. No a tak jsme si řekli, že ji strávíme v Moravské Nové Vsi. Tam jsme jednomu staršímu páru stavěli střechu,“ usmívá se Škarabela a vrací se zpět ke své práci. Na budově firmy, kterou spoluvlastní, vlaje ukrajinská vlajka. Svůj postoj Škarabela neskrývá. Stejně jako to, že ani on nečekal, že se válka tak protáhne. „Já si zpočátku přál, aby nějací západní agenti sejmuli Putina. Ale jak se to postupně nabalovalo, bylo patrné, že takových Putinů je tam mnohem více. Když Ukrajinci začali osvobozovat okupovaná území, měl jsem obrovskou radost. Ale vím, že krysa zahnaná do kouta se jen tak nevzdá,“ podotýká.

Petr Škarabela pomáhá uprchlíkům z Ukrajiny od počátku války.Petr Škarabela Zdroj: Deník/Milan KrčmářPetr Škarabela (60 let)

Pochází z Rouchovan na Třebíčsku.
31 let působí ve stavební firmě Kapucín Třebíč.
Je místopředsedou představenstva Okresní hospodářské komory Třebíč.