Všichni by se měli sejít v sobotu 15. října na třebíčském Karlově náměstí. „Pokusíme se o zápis do České knihy rekordů. Potřebujeme aspoň sto tančících lidí, což není nijak mnoho. Já osobně si myslím, že by mohly přijít i tři tisícovky,“ neskrývá své ambice hlavní organizátorka akce Irini Martakdisová.

| Video: Youtube

Toto číslo není nereálné. Zejména když její kolegyně Markéta Tesařová začne vypočítávat, koho už dámy oslovily. „Zatím jsou to sportovní organizace a firmy, včetně těch velkých. Od září do toho chceme zapojit i školy. Firmy navíc mají přesah i mimo Třebíč, protože zaměstnanci nejsou jen odtud. Mimo to o akci pravidelně informujeme i na sociálních sítích, kde je slušná odezva. Třeba to osloví i někoho mimotřebíčského,“ vysvětluje Tesařová.

Na náměstí se bude tančit na celkem sedm písní. Pro zdolání rekordu ale dámy vybraly jen jednu z nich. „Je to Jerusalema. Tu za covidu tančil celý svět. Hasiči, zdravotníci, policajti. Ta je jednoduchá na kroky a lze předpokládat, že ji hodně lidí bude umět,“ zamýšlí se Martakidisová.

Právě covid a jeho omezení stál na prapočátku celé akce. Když bylo všechno zavřené, Martakidisová cvičila a tancovala sama doma. „A vždy jsem pak měla lepší náladu. Když covid skončil, s holkami jsme si řekly, že se budeme scházet a tančit společně. To bylo koncem dubna,“ vzpomíná.

Podle Tesařové se jejich počet postupně ustálil na jedenácti. „Moc nás to bavilo, a tak nás napadlo, že do toho zkusíme zapojit celé město. Jen to chtělo trochu upravit Sobotu v pohybu. Ta se dřív konala v hale, lidé zde cvičili s předcvičujícími, my se ale sejdeme na náměstí,“ říká a usmívá se při představě tisíců tanečníků.

Sedm tanců a ždímání trička

Všechny kroky a tance dámy nacvičily a nahrály na video, které umístily na sociální sítě. Kdo tyto tance neumí, může se je zatím naučit. „I to je vlastně důsledek covidu. Během něj si lidé zvykli na distanční výuku. Sobota v pohybu tedy tentokrát nebude spočívat v tom, naučit se tanec či cviky od základů až na místě, ale přijít tam už s jejich znalostí,“ objasňuje Martakidisová.

Lidé se všech sedm tanců tedy mohou nejen naučit, ale kdo má kondici, může všech sedm na náměstí i absolvovat. V tak rychlém sledu to ale nebude nic jednoduchého. „My zpočátku taky tančily jen tři tance. Postupně jsme si je ale přidávaly a nakonec jsme těch sedm jely celou tu hodinu a půl. To už ale můžeme ždímat trička,“ sděluje Martakidisová. Hlavní podle ní je, aby lidé tančili Jerusalemu. „Ty ostatní tance už pro ně budou navíc,“ dodává.

Úplně poslední tanec dámy vybraly speciálně kvůli mužům. Jedná se o píseň Lea Land od zpěváka Alfonse. „My na ni ale budeme taky tancovat. Dokonce jsme si kvůli tomu půjčily kalhoty od městské policie, abychom vypadaly trochu chlapsky,“ smějí se obě dámy.

To samozřejmě přímo nabádá k otázce, zda do svých aktivit zapojily i mužské osazenstvo městského úřadu. „Přesvědčovaly jsme pány z úřadu, aby chodili tančit s námi, ale nikdo nechtěl,“ přiznává Martakidisová.

Uvidí se tedy, kolik pánů se nechá přesvědčit alespoň k účasti na Sobotě v pohybu. A to nejen radničních úředníků. Pořadatelky podle svých slov vítají každého tanečníka, každou tanečnici. Jde tady přece o český rekord.