Je jedním z těch, kdo prožívají opravdu nevšední zážitky v úplně jiném světě automobilismu. Ve světě, kde není prioritou, aby auto mělo jízdní vlastnosti formule 1. Ve světě, kde je již pouhý automobil snem.

A o čem to vůbec mluvím? Mluvím o šedesátých letech minulého století v zemi, která již v té době byla doslova opředená dálnicemi po kterých se proháněly takové vozy, na které se Evropané dodnes dívají jako na dinosaury. Proč? Vše na nich totiž odporuje „zdravému" rozumu. My v Evropě jsme zvyklí v souvislosti s auty slýchávat takové výrazy jako využitelnost, ergonomie, úspornost a podobně. Ano, v dnešním světě jsou tyto vlastnosti opodstatněné a důležité, ale dodejme, že taková auta svému majiteli mnoho vzrušení nabídnout nemohou.

Zmíněná šedesátá léta byla v USA vrcholem automobilismu v tom smyslu, že hlavními úkoly návrhářů bylo udělit vozům co největší dávku atraktivnosti tvarem karoserií, nápaditostí interiérů a sílou motorů. Byla to doba, kdy ještě výrobci nebyli omezeni emisními a bezpečnostními předpisy a spotřeba takových vozů vzhledem k cenám benzínu nikoho nezajímala. Milovníci jízdy tenkrát zažívali doslova zlaté časy, protože američtí výrobci nabízeli téměř vše, co si zákazník jenom mohl vymyslet. Vozy tehdy mohly být vybaveny tolika volitelnými prvky výbavy, doplňků, barev, škálou motorů a převodovek, že téměř každý prodaný vůz byl originál. Navíc nezapomínejme na každoroční minimálně optickou obnovu modelů. Nedivme se proto, že ten, kdo má tu čest prožívat jízdu ve voze, který vznikl v době této automobilové euforie, nemá pochopení pro moderní vozy.

Kilogramy chromu

Zdeňkův příběh je prostý. V době, kdy si dospívající kluci vybírají letité úspory a obcházejí autobazary, měl už Zdenál jasno. Bylo jen otázkou času, kdy nalezne vhodný exemplář vozu z doby a země o které snil. Štěstí se na něj usmálo v podobě doslova zánovního Plymoutha VIP z roku 1967, kterého do té doby v USA vlastnila pouze jediná majitelka.

Tento pět a půl metru dlouhý dvoudveřový „sporťák" disponuje karoserií hard top (tzn. bez „B" sloupků), vinylovým potahem střechy, vertikálně uspořádanými předními světly, chromovanými nárazníky (na které bylo spotřebováno tolik železa jako na dnešní malý vůz) a spoustou dalších, pro Evropany nevšedních, prvků. Pod kapotou o velikosti půdorysu menší garsonky dřímá osmiválcový motor o obsahu 6300 ccm s označením Super Comando, výkonem 315 koní a obřím kroutícím momentem. Majitelka, která si vůz v roce 1967 objednala, si z volitelné výbavy vybrala jen klimatizaci, radiopřijímač a tempomat. Vzhledem k velikosti a váze vozu samozřejmě nemůžeme očekávat oslnivé jízdní vlastnosti na spletitých okreskách naši malé zemičky, ale o to v tomto voze vůbec nejde.

Ke zvednutí adrenalinu v krvi nemusíte řezat zatáčky a přispívat tak ke zvyšování nehodovosti. Zde se vám rozbuší srdce už jen při nastupování, kdy vás obklopí doslova kilogramy chromu a metry prošité kůže. Po nastartování obludně silného motoru projede zachvění nejen karoserií, ale i celým srdcem pravého motoristy. Při sešlápnutí pedálu plynu se pak začne rozbíhat retro film, který vnímáte každým kouskem svého těla a své mysli. Jste obklopeni jiným světem v jiném čase. Když po takové jízdě vystoupíte, budete už navždy jiní. Od té doby se také na vaši tváři objeví úsměv vždy, když bude řeč o moderních automobilech Jenom ti, kteří prožili stejný zážitek, vašemu úsměvu porozumí.

JAN KOTLÍK