Pozvat na besedu spisovatele, který byl za minulého režimu takříkajíc na indexu, to chtělo pořádnou kuráž. A taky trochu drzosti. Přesně tyto dvě vlastnosti prokázali třebíčští skauti v roce 1986, když v Třebíči uspořádali veřejné setkání se spisovatelem Jaroslavem Foglarem.

Byl to jeden z nejodvážnějších kousků, který skauti za sto let svého působení v Třebíči předvedli. Celé akce se ujal vodácký oddíl, jenž se tenkrát stejně jako ostatní kryl v jedné z pionýrských družin. „Tehdy nebylo vůbec jednoduché takovouto besedu zorganizovat. O téměř konspirační atmosféře svědčí i změna místa konání: původně měla být beseda s Foglarem v KVZ Koněvova, ale tam se zřejmě správci zařízení zalekli, takže se akce musela operativně přesunout do Domků, do tehdejšího Domu pionýrů a mládeže (DDM) na Švabinského ulici – díky osobní statečnosti vedoucí DDM paní Vrškové, maminky našeho kamaráda Tomáše Vršky,“ připomínají atmosféru té doby autoři publikace o třebíčském skautingu Robin a jeho Čtyřka.

Skauti v Třebíči slavili sto let od svého vzniku.
Podívejte se: Třebíčští skauti slavili sto let od svého vzniku

Božena Vršková si spisovatelovu návštěvu velmi dobře pamatuje. „Přišli za mnou tenkrát vodáci, které vedl pan doktor Pučalík a pan Šťastný. Kromě mého syna Tomáše s nimi byl třeba Milan Zeibert, později místostarosta města, nebo syn pana Šťastného. Hledali prostory, kde by tu besedu mohli uspořádat. Na Švabinského ulici byl velký sál, tak jsem řekla, ať to tam klidně připraví,“ vzpomíná Vršková.

Beseda se konala 15. října 1986 a byl o ni takový zájem, že mnozí přicházeli třeba s hodinovým předstihem. „Sál byl zcela plný, lidé stáli i na chodbě,“ vypráví Vršková.

Podle ní nastala zajímavá situace, když před DDM zastavilo auto s Foglarem. Ten byl od režimu zřejmě zvyklý na ledacos, a tak se při vystupování z vozu zarazil. „Já ho šla ještě s dalšími uvítat a on se podivil, že má jít hlavním vchodem. Ptal se mě, jestli by nebylo lepší jít radši někudy bokem, snad abychom kvůli tomu třeba neměli problémy,“ říká Vršková.

Zdroj: Youtube

Foglar do Třebíče přijel i s Marko Čermákem, kreslířem Rychlých šípů. Ještě předtím než zasedli do čela stolu, spisovatel při nezávazném rozhovoru s organizátory mimoděk zmínil, že má rád kremrole. Na tu chvíli si velmi dobře pamatuje již zmíněný Milan Zeibert. „Standa Vrška, manžel paní Vrškové, vyběhl z DDM a šel je shánět. Uspěl, a tak si Foglar mohl na kremrolích pochutnat ještě během besedy,“ usmívá se Zeibert.

Třebíčští skauti na oslavách otevření Karlova náměstí v roce 2022.
Třebíčští skauti slaví sto let: když jim šli komunisté po krku, fungovali tajně

Ačkoli komunisté chtěli Foglara naprosto odsunout do zapomnění a jeho knihy nebylo možné nikde sehnat, všichni účastníci besedy je dokonale znali. A nejen to. Foglar na besedě knihy také podepisoval. Jednalo se o foglarovky schovávané doma nejméně od šedesátých let, kdy během volnějších časů mohly aspoň chvíli vycházet. „Také jsem si jednu nechala podepsat, dodnes ji mám doma,“ přikyvuje Vršková.

Pro ni měla tato beseda ale jednu nepříjemnou dohru. I když akci pořádali vodáci, byla to ona, kdo sál k akci poskytl. „Po besedě jsem dostala předvolání na Okresní výbor KSČ. Říkali mi tam, že prý na besedě bylo hodně lidí. Já na to, že mají pravdu, lidí tam bylo opravdu hodně. A k tomu jsem dodala: ‚Přece návštěvníky nebudu vyhazovat, když někam přijdou.‘ Nakonec z toho ale nic moc nebylo. Beseda byla klidná, nikdo nemohl nic vytýkat,“ líčí události staré sedmatřicet let Vršková.