Příběh s názvem Benjamínek třistatřináctky vypráví o hrdinovi druhé světové války a rodákovi z Jackova u Moravských Budějovic.

Jaroslav Hloužek se narodil 27. května 1920. Krátce po svých osmnáctých narozeninách se nechal dobrovolně odvést do armády. Tam ve svém kmenovém listu měl v kapitole zvláštní schopnosti napsáno: plavec, motocyklista, lehký atlet i pilot. Již v únoru téhož roku v rámci akce „Tisíc nových pilotů" vstoupil do brněnského aeroklubu.

U armády nastoupil do vojenského leteckého učiliště a absolvoval pilotní poddůstojnickou školu s výborným prospěchem. Prvního března byl již povýšen na svobodníka. Kariéru u vojska si však dlouho neužil. Po okupaci Československa byl z armády 26. března 1939 propuštěn.

Jeho touhu bojovat za záchranu své vlasti to nijak neodradilo. Se svým kamarádem Blažejem Konvalinou z Blížkovic utekl do Polska, kde se v Krakově přihlásil do československé vojenské jednotky. V září se spolu s jednotkou dostal do Rumunska a odtamtud na konci října do Francie. Tam byl 15. února povýšen na desátníka. Začínal u pěší jednotky a než se mohl jako pilot zapojit do boje, po porážce Francie odplul do Anglie.

Do RAF byl přijat 24. července 1940. Po absolvování výcviku byl přidělen k 313. československé stíhací peruti. V roce 1942 již byl spolehlivým členem „třistatřináctky". Svou první velkou bitvu zažil v neděli 12. dubna 1942. Jeho peruť měla doprovázet bombardéry při útoku na cíl ve Francii. Po návratu nárokoval poškození jednoho letounu Fw 190.

Nejvíce sestřelů se mu povedlo 30. dubna, kdy během dvou bitev nárokoval další poškozený Fw 190 a zničení Messerschmittu Bf 190.

Jeho posledním dnem se stal 18. listopad 1942, kdy se už jako držitel několika vyznamenání a britské hodnosti Flight Sergeant nevrátil z hloubkového útoku nad severozápadní Francií.

„Jsem hrdý na chování svého syna, který vykonal dílo, ku kterému byl určen v poctivosti, ku osvobození našeho národa," napsal v dopise jeho otec Antonín Hloužek. V něm žádal generála Karla Janouška, zda by mohl dostat vyznamenání svého syna, které chtěl vystavit na výstavce o životě československých letců v Anglii. Výstava se měla konat u příležitosti umístění pamětní desky.

Že statečnost měla jeho rodina v krvi, dokazuje další část dopisu, jehož fotokopii Deník získal z Muzea Vysočiny Třebíč: „Do mého zatčení byl jsem starostou obce a velmi činný v odboji vystavováním falešných dokladů osobám stíhaných gestapem," psal otec.

Vzdát poctu hrdinovi mohou nejen jackovští občané, ale i široká veřejnost u příležitosti 17. listopadu, který je Dnem boje za svobodu a demokracii. Oslavy s názvem „Pilot, který dal to nejcennější" začínají o půl druhé před kulturním domem v Jackově.