„Na Slovensku se už pěstuje ve volné přírodě. Nejchutnější je, když se nařeže na plátky a pokape citronem. A obsahuje velké množství afrodisiak," řekl ČTK s úsměvem sedmasedmdesátiletý pěstitel.

Holčapek se citrusům, jejichž rouby pocházejí především z Kavkazu a Japonska, věnuje přes 60 let. „Původně jsem míval asi 180 odrůd, dnes už jich je méně. Mám 17 keřů a na každém je naroubováno několik odrůd. Stále spolupracuji s Fakultou tropického zemědělství v Praze," řekl Holčapek. Ve skleníku, jehož stěny jsou obložené polystyrenem a igelitem, kupodivu není koncem listopadu nijak teplo, rostliny jsou otužilé. „Když je venku minus deset, tady je nula, a to bohatě stačí," tvrdí pěstitel.

Mandarinky, granátová jablka, pomeranče, citrony, grepy a jejich křížence ve skleníku právě dozrávají. Keře začínají kvést podle teplot většinou koncem března. Každoročně dají 200 až 300 kilogramů ovoce. Pěstitel úrodu sklízí postupně a většinu jí rozdá. Citrusy jsou roubované na citronečník trojlistý, známý též pod převzatým názvem trifoliáta. Podle Holčapka nevyžadují žádnou zvláštní péči. „Citronečník vydrží až pětatřicetistupňové mrazy a částečně svou mrazuvzdornost předává i roubům. Keře je potřeba stříhat, akorát trpí puklicemi, takže po sklizni je třeba je postříkat," dodal pěstitel.

Mezi chutí čerstvě utržené mandarinky a plodu koupeného v obchodě je podle Holčapka obrovský rozdíl. „Všechno ovoce z dovozu se musí takzvaně podtrhnout, aby vydrželo cestu a skladování, banány se například trhají úplně zelené," řekl Holčapek. Chuť a vůně plodů, které mohou nerušeně dozrát, je daleko lepší a výraznější.