Při své práci se nejprve věnoval vinařství, později jej okouzlily včely, a nakonec spojil oba dva koníčky dohromady. Výsledkem byla ovocná medovina. Nedávno získala stříbrnou medaili na nejprestižnější soutěži vín v USA, která se konala v San Franciscu.

Soutěž obeslal s pomocí Marka Babisze z Národního vinařského centra. „Dal mi nějaké tipy na mezinárodní výstavy vín, kde by mohla být naše medovina zařazena. Kamarád Tomáš Svoboda mi pomohl dohledat stránky výstav, zjistit přihlašovací požadavky a odeslat přihlášku. Nejbližší termín byla právě soutěž v San Franciscu. Je to nejprestižnější vinařská výstava ve Spojených státech, letos byl 37. ročník a bylo tam 4 300 vzorků z 31 zemí, které hodnotilo 68 odborníků,“ upřesnil včelař a vinař Tomáš Vorlíček.

Proč se hlásil rovnou do mezinárodní soutěže? V České republice není soutěží, ve kterých by mohl svůj produkt porovnat s jinými, mnoho. „Když pominu Regionální potravinu, kde vedle sebe soutěží alko i nealko nápoje. Naše vinařské soutěže, nemají kategorii pro medoviny zařazenou. Výjimkou byla letos obnovená národní soutěž medovin v Brně, kde se naše medovina Clara umístila na 3. místě v kategorii ovocných medovin,‘‘ sdělil Vorlíček.

Podmínky výstavy se oproti předešlému ročníku zpřísnily, medoviny nesměly být ochucovány ničím umělým, pouze bylinami nebo kořením, obsah alkoholu do 15 procent, účastnit se mohli pouze registrovaní výrobci. „Tento krok oceňuji. Chybějící legislativa dnes umožňuje nazvat medovinou cokoliv, co obsahuje med. Aromata, barviva, kuléry, trestě nebo líh nejsou ničím neobvyklým. Ovocné medoviny někdy ovoce vůbec neviděly. To se snad brzy změní,‘‘ míní Vorlíček.

Cestu k výrobě vín a medovin si Tomáš Vorlíček našel již v mládí. „Nejprve jsem asi v sedmnácti letech začal dělat ovocná vína, jen tak ze zájmu a zvědavosti a potřeboval jsem pro to surovinu. Inspiroval jsem se tady kousek na Sádku a vysázel jsem si na zahradě takovou malou vinici a začal dělat víno. Následující prací s vínem a kontakty s vinaři jsem pochytil i pár praktických rad, byt‘ mě později od výroby medoviny odrazovali, protože je náročnější, než vyžaduje víno. Pak jsem do toho začal včelařit, a až jsem měl medu víc, riskl jsem si vyrobit něco takového,“ řekl Vorlíček.

I když se prvních sto litrů nepovedlo, Tomáše to neodradilo. „Musel jsem ji vylít, ale to mě neodradilo. Myslím, že první dobrou medovinu jsem vyrobil v roce 2012,“ upřesnil Vorlíček.

Vorlíčkova medovina ale nechutná a ani nevypadá jako typická medovina, na kterou jsou zákazníci zvyklí z obchodů a tržiště. „Chtěl jsem, když něco dělám, aby to bylo poctivé, to nejlepší, co mohu udělat, bez náhražek a jiných aditiv, které mohou případné vady maskovat a jinak jsou vcelku nepotřebné. Chtěl jsem, aby konzument pil opravdu to přírodní, co se dá z medu a vody vyrobit. Spousta zákazníků je překvapena chutí mé medoviny, navíc se od ostatních liší barvou. Není oranžová, ale světlá až vodové barvy. Do první várky jsem poprvé přidal kyselinu, dle receptu, ale ani to se mi nelíbilo, tak jsem od toho upustil. Při výrobě jsem se hodně inspiroval vínem. Je to vlastně taková medovina od vinaře, takže je to úplně něco jiného, než co zákazníci běžně očekávají,“ usmívá se Vorlíček.

„Chtěl jsem, aby každý ročník ovocné medoviny a medoviny nebyly nikdy stejné, protože i včela sbírá každý rok něco trošku jiného. Moje medovina je kvašená za studena, stejně jako víno, není tak znehodnocený med. Spousty výrobců udělají roztok a poté jej převaří, aby z toho odstranili bílkoviny, ale tím právě zničí to, co bylo zdravé v medu,“ míní Vorlíček.

Po čase začal ve výrobě ovocných medovin experimentovat. „Nejprve jsem udělal světlou, ale nedalo mi to a chtěl jsem udělat ještě nějakou jinou. Toužil jsem vyzkoušet něco nového, aby medovina byla barevná, a tak jsem použil červené hrozny. Nikde jsem navíc nenašel, že by někdo něco takového někdo vyráběl, a tak jsem si ten nápoj v podstatě vymyslel. Udělal jsem první pokus a dopadlo to dobře, možná ještě lépe, než jsem plánoval. Jméno Clara ji moc sluší,“ myslí si Vorlíček.

Ilustrační foto
Jemnický zámecký park se navrátí do středověkých dob

Včelařství se přitom věnuje už bezmála deset let. „Co se týče včelaření tak jsem první v rodině, od druhé třídy jsem choval papoušky, a včely to byl další vývojový bod. Ze začátku jsem měl samozřejmě respekt z žihadel, ale to je potřeba, protože jinak by měl včely každý. Velký dík k poznání včel patří panu Bohumíru Tichému. Pak jsem měl vždycky vztah k pěstování, takže jsem se dostal k pěstování vína, a tak se mi to celé propojilo a vzniklo z toho vlastně to, co dělám dnes,“ usmívá se Tomáš Vorlíček.

Podle Vorlíčka je pro začínající včelaře nejdůležitější, aby měli k chovu včel a vůbec ke všemu živému vztah. „Včelařství je nyní téměř módní záležitost, řekl bych že začíná hodně lidí a jsou mezi nimi i tací, kteří začínají jen s vidinou zisku. To je špatně a většinou to i špatně dopadne. Pokud by někdo chtěl začít včelařit, ať se prvně vzdělává, navštěvuje kurzy, přednášky, stávající chovatele a teprve pak si pořídí něco živého. Zisk je vedlejší,“ uzavírá Tomáš Vorlíček.