„Uvědomil jsem si i řadu benefitů. Měl jsem větší časovou flexibilitu a mohl si ke studiu najít práci, kde jsem zužitkoval získané vědomosti. A nahrané přednášky by měly být v jednadvacátém století už standard,“ zamyslel se student. Sauer je však v tomto ohledu spíše jednorožcem. Distanční vzdělávání má totiž za následek rozvinuté poruchy učení, úzkosti i deprese.

Vyplývá to z dat ministerstva školství, podle nichž množství vysokoškoláků s poruchami učení nebo pozornosti vzrostlo od roku 2019 o padesát procent.

Příkladem je studentka zootechniky na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně Veronika Kubešová, která v hodinách zoologie plete, aby lépe dovedla zacílit svou pozornost pouze na přednášejícího. Sama už od základní školy musí u učení vynakládat nemalé úsilí, aby si věci dobře zapamatovala. Rozptylují ji okolní ruchy, nedaří se jí udržet pozornost. Na studijní poradenství dochází od léta. „Získala jsem už větší pocit jistoty. Vím, za kým jít, co mohu při studiu využít, co mi při učení funguje. Pro mne je to kreativní práce s tabletem, pletení ve výuce, časté přestávky, rozmluvy se spolužáky, vlastní obrázky. Zlepšit ještě potřebuji prokrastinaci a denní režim," vysvětlila studentka.

Běžkaři v Jihlavě.
Obleva kazí běžkařům radost, stále ale mohou do stopy v okolí Nového Města

Žáci s poruchami pozornosti jako ADHD měli ztíženou situaci již před covidem. Distanční výuka byla poslední kapkou, která jejich motivaci ke studiu narušila. Mnohdy to vygradovalo až v podávání žádostí o ukončení studia. „To byly sáhodlouhé rozhovory. Museli jsme i zřídit krizovou linku první pomoci, kam studenti volali o radu, co mohou dělat. Kam se mají obrátit, jak se mají chovat. Volali tam lidé, kteří utrpěli naprostou ztrátu motivace ke studiu. To bylo špatné,“ uvedla ředitelka poradenského centra Alfons Zdeňka Zigalová.

A například na Mendelově univerzitě v Brně vzrostl zájem o trénink studijních strategií během pandemie na čtyřnásobek. U individuálních konzultací a skupinových kurzů s tématikou učení se vždy zaplní do pár dnů. „Jedním z klíčových témat je i téma studia a studijních obtíží, strachu ze selhání, strachu z distanční výuky a podobně,“ uvedla Veronika Matějková z poradenského centra univerzity.

Nutno podotknout, že studenti s poruchami učení nejsou nutně horší než ostatní. Často mají průměrné až nadprůměrné IQ, a i přes svůj zdánlivý handicap zvládli přijímací zkoušky a maturitu. Jen proces učení je pro ně složitější.

Řada z nich pak excelovala ve vědě nebo umění. Problémy s dyslexií měli Alexander G. Bell, Henry Ford, Pablo Picasso, Thomas Alva Edison, nebo Agatha Christie.